Hřích či věčná slast

Mocný zvon hlásil do kraje, že se blíží poledne.Kostel byl skoro prázdný a pouze tichá modlitba mladé jeptišky zněla do pustých stěn starého stavení.Její oči hleděly na muže přibitého na kříži a z úst vycházela naučená fráze, která pro ni již beztak ztratily smysl.Pouze se skrývala.Už vlastně ani ne.Bála se vyjít ven mezi lidi.Její institucializace dosáhla již největších rozměrů.Věděla to, ale stále se to bála přiznat.A komu vlastně.Bohu? Z hlouby své duše cítila že sice stále věří že existuje ale už mu nevěří tak jako kdysi.Byl pro ní pouze symbolem utlačování a zákazů.A možná tyto myšlenky , které by se daly nazvat kacířskými, jí zahnaly tam kde nakonec skončila.

 I.

Déšť dopadal na moje již tak promoklé oblečení.Cesta byla bahnitá a velice nepříjemná.Stromy vyprávěly svým šeptavým hlasem příběhy o prastarých časech.Neměl jsem chuť naslouchat a tak jsem se přikrčil ve svých šatech a rychlou chůzí pokračoval dál.Ani jsem vlastně nevěděl kam jdu, ale ten pocit svobody mě táhnul stále dál.Přál jsem si na chvíli odpočinout.Doufal jsem že za tím velkým kopcem najdu nějakou útulnou hospůdku, kde budu moct v suchu a v klidu posedět při číši nějakého dobrého moku.Sliny se mi začaly sbíhat při představě voňavého jídla a chutného džbánku piva.Kopec se táhnul pomalu.Naprosto zmožen jsem dorazil na jeho vrchol a ku mému zklamání jsem nenalezl  očekávanou hospůdku.Dole v údolí se pouze rozkládalo nějaké stavení.Po pár krocích jsem byl již schopen identifikovat , že je to klášter...

 II.

Matka představená vycházela z kláštera.Déšť bubnoval na okenní rámy.Sama nevěděla proč, ale cosi jí řeklo ať se jde podívat před vrata.Pomalu se sunula temnými chodbami konventu.Vrata vrzla.Spatřila jak před nimi leží tělo.Zavolala na sestry, jež zrovna šli kolem.Společně uchopily to mladé tělo a nesly jej dovnitř.Tři dny a tři noci se staraly o tohoto muže.Po celou tu dobu nejevil známky života.Sestra lékařka identifikovala smrtelné vyčerpání.Na sklonku třetího dne konečně otevřel.“Kde…..kde…..“

III.

„ kde to jsem?“Odpovědi se mi nedostalo.Rozhlédl jsem se.Byl jsem sám v skoro prázdné místnosti.Ležel jsem na posteli a venku stále pršelo.Nevěděl jsem jak dlouho tady ležím.Asi dlouho. Zaslechl jsem kroky.Cupitavé malinké krůčky.Pomalu se začaly otevírat dveře.Vrzaní jejich nenamazaných pantů nepříjemně pálilo v uších. Ve dveřích stála dívka s tou  nejpůvabnější  tváří, kterou jsem kdy spatřil.Byla trochu zaražená.Posadila se ke mně na postel a podala m tác s jídlem.Pustil jsem se do něj.Výtečná chuť.Dívka neřekla ani slovo.Byla zaražená a dá se říct, že i trochu vylekaná.

IIII.

Její vlasy voněly po mátě.Její tělo bylo hebké a krásné.Jemně vzdychala a trochu tajnůstkářsky se usmívala.Líbal jsem jí a ona moje polibky opětovala.Její krásná ňadra se tyčila vzhůru.Ochutnával jsem její tělo stále dokola.Měla zavřené oči a užívala si krásy rozkoše.Její sladké polibky zklidňovaly mé roztřesené prsty.Jemně se třásla a pohyboval pánví.Déšť zesílil.Zřejmě se někde uvnitř toho andělského těla probudil ďábel.Jemně mě hryzla do ruky.Její jazyk se potuloval po mém krku.Měla pohyby baletky.Jemné a přesto tak důrazné.Zavzdychala a z jejích úst vyšlo jemné sténání.Prosila.Otevřela víčka.Spatřil jsem v jejích očích modř všech moří a také jejich nespoutanost.Chtěla víc.Chtěla bolest.Chtěla trpět.Mohl jsem jí tyto služby poskytnout.Navěky…

IIIII.

Matka představená otevřela dveře komůrky.Dívka ležela mrtva na posteli a na zemi ležel zlomený krucifix…duše byla v místě věčné rozkoše….