Procesí padlých andělů

Procesím padlých andělů

kráčím k tobě

ne nejsem anděl

jsem jen padlý obraz

dnešní doby

Jsem všude kolem

a přece mne nevidíš

jen mne tušíš

v tajemných stínech

zapadlých uliček

v cinkání

železničního přejezdu

v hučení větru

Ve spadlý pěně

na hladině půllitru

sedícího jak slon

na mokrym tácku

v zapadlý hospůdce

uprostřed noci

Víš o mne

má milá

když kráčíš

špinavou uličkou

ze zapadlý hospody

A já vím o tobě

jsem tvůj stín

jsem černá skvrna

na tvý bílý vizáži

Netušilas

jak to všechno dopadne

býval jsem člověk

teď už s tebou kráčím stále

když spíš

vznáším se nad tvou postelí

Jsem vítr

co ti cuchá vlasy

jsem voda jež piješ

vzduch co dýcháš

jsme si souzeni

pro tebe snad za trest

mne to nevadí

jsem přece mrtvý

občas se potkám

se starými známými

s jinými duchy lásek

jež daly svůj život

za jiný, tak nešťastně

jako já

Jsme procesí padlých andělů

co bloudí tímto světem

neznámi a nepoznani

neviděni, jen tušeni

v korunách stromů

plni samoty

samy mezi lidmy

jimiž jsme

taky bývali