Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVyznání
01. 12. 2002
10
0
3039
Autor
Notreal
...
Voníš jak dech květin
v půlměsíci
Směješ se ve svém
temném stínu při
modrém světle svíček
V pentagramu vyryto
Tvé jméno jasným
plamenem
Barvitě snášíš svoji touhu
k mým rtům
Jsi démon
mé osvobozené touhy
V křišťálovém plamenu
svítí Tvé srdce nad
posvátným vesmírem
Čekám na poslední
západ slunce
Pak vzplaneme v polibku
a já se stanu Tebou
nespoutanná touha je temna...z toho duvodu ze ji tak bere cirkev...a bla bla... vsak vis co tim myslim :-)
Jo, ale stejnak mi přijde, že ve spoustě svých děl bereš vášeň a nespoutanost jako něco apriori temnýho- proto mě napadá, jestli Ti to někdy nebylo nějakým způsobem vtloukáno do hlavy, ale možná se mýlím......
ne, nebylo mi to vtloukáno nic takového, co se týká mého dětství, měl jsem lehce dominantní matku....jinak moje dětství je asi nejsvětlejší "happy story" mého života :-)
Tak to Ti přeju- dětství je to nejdůležitější....- základ pro pozdější vnímání všeho............
pořád mi přijde, že je touha a vášeň líčená jako něco od základu temnýho- já to tak nevidím, proto mi tam nesedne démon- spíš anděl.
Ale báseň je to krásná -t-
Nejvíc se mi líbí ta druhá sloka, ale celé je to vážně dobré. Má to sílu a atmosféru. Rozhodně T :-)))