Melancholie

Slunce se líně chystá zapadnout
a nad ním se válejí růžové mraky.
Kolik je hodin, snažím se odhadnout
a hodiny na stěně zdá ze že taky.

Válím se na zemi v největším pokoji
dívám se z okna a pročítám dopisy,
co psala láska jenž srdce opojí,
v papíře schované vzpomínky na kdysi...

Přemítám kdepak jsou jejich-má srdce,
jestli jsou šťastní, zdali si vzpomenou.
Kde je ta doba z dopisu v ruce?
Jakpak se řítí čas pro sochu kamennou?

V největším pokoji na zemi ležím,
přemýšlím nad tím proč ležím tu s dopisy.
Naslouchám zvonům z kostelních věží
a tiše šeptám: Já jsem tu, a KDE TY JSI?

---