Sedm Andelu - I. a II. kapitola

Pred ctenim teto pomerne dlouhe povidky doporucuju prelouskat mnou napsanou povidku Asul,Dwymlechsky vlk (5 dilu)... \"Kdysi davno jsem slysel pribeh pribeh o sedmi hrdinech,kteri se jako jedini postavili nekonecne Horde temnot,aby vykoupili cas svemu vlastnimu nevdecnemu lidu...sedm jich bylo v pevnosti Sedmi Andelu,sedm hrdinu,sedm hlupaku,sedm zatracenych,sedm nadeji...\" \"U kazdeho ohne je ten pribeh slyset,ackoliv se pokazde vypravi trochu jinak. Kolik je vypravecu,tolik je verzi,presto,hlavni myslenka je stale ziva...sedm hrdinu neni zapomenuto.\"

I. kapitola

 

Gabriel se lokty opiral o predprsen hradby a zamracene pozoroval zelene plane, zatim puste a prazdne. Vedel, ze zbyvaji tri tydny, nez se Horda priblizi na dohled a i pak bude nepriteli trvat jeste dalsi tri nebo ctyri dny nez stane pred hradbou Sedmi Andelu. Premyslel, jak dlouho se dokazi branit v sedmi proti nepredstavitelne presile. Hodinu ? Dve ? Vic ne. Musel by se stat zazrak, aby prezili dele a on na zazraky neveril, uz ne. Stahl si rukavice, prsty procisly sede vlasy, tu a tam prokvetle havranimi prameny. Usmal se pri vzpomince na dobu, kdy nervozne preslapoval pred zrcadlem  a pocital kazdy sedivy vlas. Ach, takova marnivost ! Ted uz nad tim jen nevericne kroutil hlavou. S peti krizky na krku nemohl delat nic jineho, nez se smirit se vsemi nevyhodami stari. Jeho paze uz nebyly tak rychle a smrtici, v kolenou mu vrzalo a na prave oko skoro nevidel, presto stale pusobil dojmem neohrozeneho valecnika. Svou zbroj nosil peclive vylestenou a naolejovanou, prezky se leskly v rannim slunci a vrhaly prasatka do oci jeho dvou spolecniku. Napravo stala Nadja, ktera mu byla tolik, tolik podobna. Drzenim tela, vyrazem ve tvari, nenapadne polozenou dlani na hlavici savle. Mohla by byt jeho dcera, kdyby se byl ozenil. Rodina. To slovo mu bylo nezname, diky sluzbe krali nemel cas si najit zenu, natolik byl verny svemu poslani rytire jeho velicenstva. Po levici se krcil jeho panos, mladicky Llen. Gabriel si vycital, ze ho bral s sebou, snazil se ho poslat pryc, ale klucina odmitl a radeji zustal se svym panem. Ovsem, nebylo to proto, ze by byl tolik odvazny, naopak, cesta do nezname krajiny byla pro mladika prilis straslivou myslenkou na to, aby se vzdal pomijiveho bezpeci pevnosti. Zbabelec telem i dusi. Ach jaka to spolecnost.

 

"Jiz brzy," prohodila tise Nadja. Bylo videt, ze ma slzy na krajicku, chvela se a pohybovala rty, jak se neslysne modlila ke vsem bohum, ktere znala.

" Co udelame, az prijdou ?" rekl priskrcenym hlasem Llen," budeme vyjednavat ? Nebo..." Gabriel ho lehce pleskl po tvari.

" Bojovat chlapce, budeme bojovat, vis to moc dobre," vyprskl rytir vztekle," rekl jsem ti uz stokrat. Muzes odejit, pokud se bojis, uz tve sluzby nepotrebuji." Llen ztichl a schoval se za Nadju. Vzdy ho branila pred hnevem ostatnich a Llen ji za to byl vdecny. Byli jako bratr a setra.

 

"Ctihodny pane, volal jste mne ?!" Na nadvori se objevil Orkah, siroky jako tri muzi, bricho prepasane spinavou zasterou, do ktere si otiral ruce od testa. Gabriel zavrtel hlavou. " V tom pripade se vratim ke svym povinostem, mohu-li pane ?"

" Pockej chvili," zvysil hlas rytir a pomalu sesel po schodech. Nemohl pochopit, proc Orkah zustal. Vsichni odesli. Vojaci, zoldneri, sluzebnictvo. Vsichni. Jen starnouci kuchar zustal. Mohl odejit, ale neudelal to a pro nekoho Gabrielova postaveni to byla obrovska zahada. Od utleho veku mu byla do hlavy vstepovana vyjimecnost slechty. Ucil se neverit sluzebnictvu a spolehat se jen na sobe rovne. Postupne sve nazory menil, poznal, ze vsechno neni jen cerne a bile, lide jsou ruzni a dobraci poctivci se daji nalezt  jak mezi nobilitou, tak v radach chudaku. Orkah byl ale vyjimka mezi vyjimkami, boril vsechny Gabrielovi predsudky a predstavy o sluzebnictvu, nebot se naoko choval, jako sluha, ale ve skutecnosti jednal jako pan. 

" Cim vam mohu pomoci, vzneseny pane ?" zeptal se Orkah se zajmem," mate hlad ? Polevka je skoro hotova." Gabriel sevrel rty, jakoby snad nad onou nabidkou uvazoval. " Nebo mohu pripravit kureci peceni, zlibi-li se vam, pane ?"

" Ne, dekuji Orkahu, myslim, ze pojedu do mesta. Priprav mi kone." Kucharuv vyraz se nezmenil, ale na par uderu srdce obratil oci v sloup. " Kdyz myslite, pane," rekl tise a vydal se ke stajim. V puli cesty  prohodil tise, spise pro sebe :" Stejne nikoho nepresvedcite."

" Rikal jsi neco ?"

" Jen jsem prosil bohy o stesti, nejvznesenejsi pane, jako vzdy."

Gabriel si ho podezrivave zmeril pohledem. " Stesti se bude hodit. A pospes si, chci byt do vecera zpet."

 

Hrebec cvalal prasnou cestou, kopyta zvedal vysoko a pohazoval pysne hlavou, radoval se z behu a vetru ,ktery mu cechral hrivu. Gabriel jeho radost nesdilel. Byl zachmureny, premyslel, co rekne lidem tentokrat, jake argumenty mu jeste zbyly. Zavrel oci.

 

V mysli se mu objevil obraz mesta, kdyz ho poprve spatril. Proste hranicni sidliste, prilis male, aby bylo vyznamne, prilis velke, aby bylo opomijeno. Kewara, nejzapadnejsi vyspa kralovstvi Amaranie, vklinena do udoli mezi dvema nejnizsimi horami pohori Dracich kridel. Videl sam sebe, spinaveho ,sediciho na unavenem koni...

 

II. kapitola

 

Podruhe zabusil na branu. Nikdo neprichazel a jeho se zacinala jimat zlost. Uz se chystal popadnout klepadlo potreti, kdyz se jedny z vereji se skripotem otevrely. Objevil se strazny, mzoural ocima a klouby prstu se marne snazil vyhnat ospalost. " Kdo to sakra," utrhl se na prichoziho mrucivym hlasem. Ten jen ohrnul v opovrzeni rty a setrel prach z insignie Zlateho poharu na obrnenem rameni. Strazny zbledl.

" Ja, ehm, pane, ja...ja," koktal nervozne," ja nevedel, ja myslel..."

" Radeji nemysli. A doved me k regentovi. Ihned," ozvalo se zpod helmy panovacne," kdyz si pospisis, mozna zapomenu, co jsem videl."

" Ano pane, hned vas tam dovedu pane, prosim, za mnou, nasledujte mne pane, tudy, tudy," klanel se vojak a pozpatku slapal ulici," regent je na hlavnim namesti, budeme tam nez byste rekl svec pane. Prosim, tadyhle doprava."

Ulice byly neprirozene prazdne, chybely tu hrajici si deti, nebylo videt podomni obchodniky, zebraky. " Kde jsou vsichni ?" zeptal se rytir zvedave.

" Velke shromazdeni pane, vsichni se musi ucastnit, tam presne jdeme, tady pane do leva," ukazal prstem strazny," pak uz jen rovne. Ja bych se mel vratit k brane, dovoli-li to pan ?"

" Zmizni."

 

Cim bliz byl namesti, tim vice hluku k nemu dolehalo. Slysel  rev a nadavky a take vykriky vojaku, narizujicich lidem, aby se drzeli zpet. Namesti bylo plne. Dav nekolika tisicu obyvatel obklopoval drevene podium uprostred namesti, ktere nyni vypadalo jako ostrov v rozbourenem mori. Rytir pobidl patami kone a jal se prodirat skrz. Zakratko se lide sami zacali rozestupovat a umoznili mu volny prujezd az k podiu. Hrebec trhal udidlem a vzpouzel se, nebot ho atmosfera hnevu a nespokojenosti  znervoznovala, tancil, klusal bokem a strihal usima, napul poslusny rytirovym pobidkam. Na drevene konstrukci stal nevysoky plesatejici muzik a pisklavym hlaskem se bezvysledne snazil uklidnit rozzlobene poddane. Rytir sesedl a vystopal po schodech k regentovi. Rozhostilo se ticho.

" Vazeny pane, jsem bratr Gabriel An Mor z radu Zlateho poharu a prichazim ve jmenu krale, abych dohledl na obranu pred straslivym nepritelem !" Regent na nej chvili nevericne hledel a pak vyprskl v zoufaly smich.

" Obranu ? OBRANU ?!!! O cem to sakra mluvite ?!" Gabriel se zamracil. " Obranu nasi zeme ! Je treba zasobit posadku Sedmi Andelu a..."

Regent ho prerusil v puli vety. " Ta vase slavna posadka se sebrala a odpochodovala pri prvni zmince o blizici se Horde, vazeny pane rytiri !"

" To je nesmysl," rekl Gabriel odmitave.

" Videl jsem je na vlastni oci a nejen ja, kazdy, kdo chtel, se mohl podivat, jak nase verna armada v cele se slechtou stahla ocas a zmizela na zapad," regent na rytire kricel a na konci na nej namiril obvinujicim prstem," kdo nas ted bude branit ? Nikdo rikam, nikdo ! Je treba otevrit brany a vzdat se, az prijde vhodny cas !" Z davu se ozvalo souhlasne mruceni.

" Ale to nemuzete," vykrikl Gabriel nevericne," kazdy muz, schopny drzet zbran, se musi pripravit na cestu ! Obsadime hradby pevnosti. Jen tam muzeme nepritele zadrzet ! Kral mezitim shromazdi vojsko, je treba..."

" Neposlu sve poddane na smrt  ! Jak by mohlo par stovek mestanu a sedlaku uspet tam, kde se dva tisice vojaku vzdalo predem ? To je silenstvi. Nedovolim vam odvest jedineho muze. Radeji sam otevru brany mesta a vzdam se, nez bych kladl odpor !"

Gabriel tasil mec. " Zrazujete krale !"

Regent odevzdane potrasl hlavou. "Kral zradil nas, tak at tahne k certu i s jeho korunou, my chceme jen prezit. At se pani pobiji."

Rytir se obratil k davu. " Verni kralovi lide, slyste ma slova ! Je treba se vzchopit a bojovat, za svobodu vasich deti, musime Hordu zastavit. Sedm Andelu je jedine misto, kde jsme toho schopni. Povazte, co ten demon udela, az se svym vojskem prejde hory ?! Vase mesto lehne popelem..." hlavka zeli zasahla Gabriela do hlavy, nasledovana dalsi a dalsi. Shnila rajcata a jablka, okurky, kapusta. Dest hanby zasypal pysneho rytire, marne se snaziciho kryt predloktim. Vida, ze svuj boj prohral, skocil Gabriel na kone a snazil se dostat pryc. Urazky ho provazely az k hlavni ulici...

 

Pred branou mesta na nej cekal jeho panos Llen a vida, jak pan vypada, popadl lneny klucek a snazil se ocistit brneni od stop zeleniny a ovoce. Gabriel zmucene zarval a uhodil chlapce do tvare. " Nech me byt !" Zabodl koni ostruhy do slabin a vyrazil k horske soutesce. Llenovy se po licich koulely slzy jako hrachy, rana, kterou mu jeho pan ustedril, byla tvrda a nelitostna, palila.  Par uderu srdce mu trvalo, nez se rozmyslel. Nemel na vybranou, Gabriel je jeho pan...

 

Po ctyrech hodinach rychle jizdy stanuli pred otevrenou zapadni branou Sedmi Andelu. Pevnost vypadala opustene, ale z kominu jedne z budov line vychazel kour a pomalu stoupal k spicim horskych velikanu. Tak preci regent lhal. Vojaci zustali. S usmevem na rtech vjel Gabriel na nadvori. Staje byly puste, kovarska vyhen vyhasla. Nikde ani zivacka.

 

"Zdravim vas pane i vaseho sluhu" rekl kdosi za Gabrielovymi zady. Kdyz se otocil, uvidel tlusteho muze v kucharske zastere, miriciho na nej kusi

 

" VITEJTE V SEDMI ANDELECH..." 

 

 

 

---