Jedi a špatná znamení

Kdysi dávno v jedné určité galaxii…

Judea roku 33, 15 března, 12 hodin a 27,6 minut – před 98 vteřinami si všem jistě dobře známý Pilát poručil k obědu rybu (mečouna pokapaného šťávou z půlky řeckého citronu, s trochou malinkatých rajčátek ze Sicílie prodávaných pouze na rohu Třídy velkého Julia Cézara a Nazaretské v obchůdku Bena Hara). Poskok pro všechno a momentálně pomocník podavače druhého kuchaře Jehuda J. Jedi právě rozráží dveře kuchyně, aby doběhl pro chybějící rajčátka, a zakopává o mourovatou kočku Mínu, která se přesně v 12:29 a 14 vteřin otře o nohu svého pána, sluhy Padese alias Pádla, který ji pohladí.

Jehuda J. Jedi mezitím bude utíkat po Třídě velkého Julia Cézara a míjet Fontánu fantastické Fortuny. O chvíli později Jehuda J. – ale radši vynecháme to prostřední J., byla to zkratka jména Jidáš, což ve škole byla jeho přezdívka, protože dětem připadalo to JMÉNO dost směšné samo o sobě a že si ten parchant nic lepšího nezaslouží. Jehuda Jedi se nikdy nezbavil pocitu, že když někdo vysloví Jidáš, pokaždé dá důraz na dáš znějící jako zvracení na zeď.

Tak tedy Jehuda Jedi bude o chvíli později stát u průchodu zkracujícího cestu k Nazaretské. Nervózně si ulízne rty, podél stěn v pološeru uvidí ležet něco odporného, hnusné bradavice na tváři lidstva a obrovské důkazy omylnosti přírody. Žebráci. Bude lehoučce našlapovat. Někde v půlce průchodu, když mu do nosu vlétne 18 hodin starý exemplář mušky octomilky, bude donucen kýchnout. Nic (velice levná situace, že?). Pak jeden z žebráků hlasitě zachrápe a začne se dusit slizem nebo zvratky, ono to vyjde nastejno. Mocným plivnutím se zbaví hlenu a zařve: „Bohaaatteeej!!!!“

Ostatní jsou v okamžiku vzhůru a upřou svá prasečí chamtivá očka na Jediho. „Smilujte se nad chudáákyy...“ Pomalu povleče sebe a několik žebráků na něm visících ke světlu na konci průchodu. Tam chudáci odpadnou, protože je do očí bodá slunce, jako by právě vylezli z nory. Pak do sebe začnou poloslepě vrážet a Jehuda Jedi vycouvá pryč.

      Pospíchá dál, dokud ho nezadrží MATKA. „To mě ani nepozdravíš?“ rozčílí se ONA s košíkem rajčátek. Jmenuje se Yoda, ale to jméno zdaleka nevystihuje křehkost a složitost její duše a její nekonečnou dávku dobroty, jak se domnívá. Většina lidí zase tvrdí, že zdaleka nevystihuje sobectví a podlost její duše a její nekonečnou dávku úchylek. „Promiň, mami, neviděl jsem tě,“ bude chtít Jedi pokračovat v cestě.

„Mami, já vážně nemám čas,“ vytrhne se jí. Yoda ho předběhne: „Nedovoluj si na mě držkovat, Jidáši,“ zakvílí. „Neztrapňuj mě, prosím tě,“ rozhlédne se jmenovaný. „Co máš proti tomu jménu, Jidáši?“ rozmaže debatu matka a zastaví jednoho z kolemjdoucích: „Tady můj syn se jmenuje Jidáš. Líbí se vám to jméno?“ Muž na něj ukáže prstem a neovladatelně se rozesměje. Ne, nebude to smích, bude to chrochtání podříznutého prasete. Pak jen mávne rukou a půjde dál s tím SMÍCHEM „Jo, díky, mami,“ ucedí Jedi a opustí ji. Yoda zúží oči a bude pokračovat domů.

Ale text nám začíná zbytečně košatět vzhledem k tomu, jaká je to ptákovina, takže Jedimu budeme říkat velice hrdě J. Co tedy J. nemohl vědět, to byla realita setkání jeho matky s jeho ženou někdy před 3,7 minutami, kdy Yoda právě mířila od obchodu Bena Hara a Lei-a právě naopak a kdy si nezávazně vyměnily pár klepů. Vy si to ale pamatujte, bude to mít nečekaný dramatický dopad, ano?

Jedi vyběhne pár schůdků k Harově krámku. Právě v okamžiku, kdy se natáhne po dveřích, se otevřou a náhodou – všimli jste si, jak často spisovatelé používají výrazy náhodou nebo najednou? – se z nich najednou vyřítí jeho žena Lei-a. Zajímá vás, jak vypadá? Ve zkratce je každý její rys dokonalý jako od sochaře Notoria Maxima. Jenom jako by ty bezchybné části poskládal dohromady vyšinutý hračkář trpící absencí vkusu.

Když se tedy Lei-a vyřítí ze dveří, vrazí do J. Vytrhne se jí košík s rajčátky, která se rozlétnou po okolí a s plesknutím ohodí kolemjdoucí v rozsahu asi tak dvaceti metrů. „Mohl jsi je mít k večeři,“ založí Lei-a ruce v bok, „ale mně je to jedno. Budeš mít slupky od brambor.“ „Takže půl kila, ano?“ protlačí se J. k obchodu.

„Jidáši, ty jsi pil,“ začne jeho žena zuřit a zastoupí mu cestu. J. stiskne zuby: „Já musím dovnitř, dovnitř.“ Předvede docela slušný akční výkon, když se jediným přemetem dostane za Lei-u a stihne ji kopnout směrem k ulici. Pak za sebou zabouchne dveře, přitiskne se k nim a bude těžce oddechovat. „Dobrý den,“ zazní jako švihnutí bičem.

Ben Har patří k těm lidem, na kterých hned poznáte profesionální úchylku. Přehnaně čisté oblečení, začínající pleš na temeni, zuby vyceněné v úsměvu a na čele potem vytetované prodavač. V krámu bude dusno a šero, skrz zatemnělá okna vrhne světlo ostré stíny. „Dobrý den,“ odpoví J. a obchodník okamžitě zaútočí: „Přejete si?“ „Rajčátka!“ Har po dobu jednoho mrknutí schová zuby, načež se mu v tváři usadí křečovitý škleb. „Nemáme. Právě jsem prodal poslední. Můžu sloužit něčím jiným?“ dodá se zvláštním svitem v očích.

„Ne, děkuju,“ bude couvat J. „Hare!“ zařve obchodník směrem ke skladu, z něhož se obratem vyřítí mladík jménem Har Solo, Benův syn, s výrazem hladového psa. Okamžitě se rozhlédne a zavětří kořist. „Tady pán si nic nepřeje?“ Oba se k Jedimu pomalu přiblíží, až se kolem něj bude uzavírat kruh. Jako zvířátko v pasti se vrhne pryč na vzduch. Matka má rajčátka! vzpomene si a rozběhne se správným směrem.

Přesně v 13 hodin a 3,4 minut zaklepe J. – že je ta zkratka dobrý nápad; jednoduché, elegantní... Tak tedy J. zaklepe na dveře domu své matky, která po pěti úderech otevře a vpustí ho dovnitř. Než se ale dostaneme do jejího příbytku, měli byste předem něco vědět. Je v něm spousta květin, všechny vesele barevné a zelené. Ptáte se proč? Ona v nich totiž pěstovala strach, strach z Yody. Pravidelně jednou za měsíc bere tu nejpřichcípnutější a říká: „Chudinka malá, zlobí.“ Pak přivede jakékoliv vhodné zvíře, naposledy ji zdvihne, aby všechny květiny viděly, jak skončí, když nebudou poslušné. Proto má právě Yoda ty nejkrásnější květiny ve městě.

J. se jimi proplete a bude nepříčetně hledat rajčátka. „Kde jsou!“ „Co?“ nakrčí Yoda nos. „Kde jsou?“ „Co!“ „Rajčátka?!“ Yoda odsekne: „Tvoje žena je chtěla. Viděla, že jsem je kupovala, tak mi o ně přišla říct.“ J. v mžiku zmizí a Yoda zakroutí hlavou. „Rapl.“

13:16 a 6 vteřin. J. se vřítí do svého domu. Malý Obi začíná řvát a Lei-a taky, když vyběhne z kuchyně s nožem v ruce. „Co se sem vkrádáš jak zloděj?“ „Rajčátka!“ vytrhne jí J. nůž a začne s ním šermovat. „Ale já ti říkala, že se z tý práce zblázníš,“ nasadí Lei-a vysoký ječák. „Kde jsou rajčátka. „Hlavně klid, zlato,“ obrátí jeho žena najednou – všimli jste si, jak často spisovatelé...? Teď už vlastně ano. „Hlavně klid, to bude dobrý. Napapáš se, nabumbáš.“ „Kde?!“

Lei-a jenom pokrčí rameny. „Maminka je spapala,“ zašišlá malý Obi na podlaze. Úplnou náhodou – Všimli? Všimli... – se před 53 vteřinami centurion Jabba Fett a jeho pobočník Ješíz, syn truhláře Jasefa, zastavili před domem, který už skoro 26 minut hledali. „Volno?“ zahuláká centurion přes dveře. „Můžete,“ odpoví mu stejným tónem Lei-a. Oba vojáci vtrhnou do domu. „Jehuda Jidáš Jedi?“ zeptá se Jabba Fett. J. přikývne. „Na příkaz hladového Piláta půjdete s námi. A pusťte ten nůž, jste trapnej.“

V 14 hodin, 2 minuty a 44 vteřin se J. dostane k Pilátovi. „Jsem tvůj otec, budeme spolu vládnout galaxii,“ řekne. J. vyprskne a začne se dávit. „Dobře, tak ne, tak kříž.“

            Zatím kdysi dávno v jiné galaxii, kde rajčata pravděpodobně pocházejí z Ameriky, se odehrává hvězdná bitva o Impérium atakdále atakdále (vhodně si doplňte). Na planetu Zemi dopadne vesmírná loď a kvůli ní chcípne maximálně octomilka, přesně tam, kde jednou bude stát sídlo George Lucase. Takže prosím, klidně plácejte nesmysly.