Rozlití

je to taková má malá depka...

Na hlavu

              leju si ropovou polívku

vlasy se neskutečně lepí

od uší úsměv se zabarvil dočerna

havrani do studených krajin letí

a zpívají písničky odporné

do uší přes naftu znějí tiše

a do srdcí kapičky špíny

lék na všechny city...

 

Do pole

               utíkám před světem

v blátě je mé tělo uvězněno

potápím do Země do Matky

do bříška, kde se mi tak dobře žilo

polykám hlínu i kamínky

poslušně, jak se to vždycky mělo

a slzy zatlačím za duší

jak střepy řežou jí na kusy...

 

Ze skály

               hodláš se shoditi

já ti v tom však nezabráním

ještě tě malíčkem postrčím

jen stromů kolem se bojím

že už k nim v budoucnu nebudu

moci se vesele projít

budou mě míti za obludu

větvemi uškrtí svědomí

CO TEĎ?

 

Bez očí

              procházím ulice

mám strach, že lidi to vidí

že do očnic roste mi obočí

Na hlavu lepím si listí

do písku v parku se zahrabu

po hrstech do pusy cpu si

zrníčka, kamínky, kočičí výkaly

ne a ne sama se zadusit...

 

Do kola

             pobíhám dokola

pokaždé kus duše ztratím

věřím, že tisíckrát tisíc kol

ukončí vše, co je trapné

chlastem si ne srdce vypálím

železem slovíčko chladné..

NEMILUJEME...

---