Čas změny

Skupinka stojící v kruhu na mýtině uprostřed lesa se s padajícím soumrakem zvolna ztrácela ve tmě. Čekali, až nastane vhodná doba k zahájení obřadu. Nikdo z nich nevydal ani hlásek, ale v hlavách jim proudily myšlenky plné hořkosti, vzdoru a nenávisti. Již bylo dost útlaku, dost pronásledování, nastal čas věci změnit. Proto se zde sešli - aby povolali na pomoc stará božstva, aby pomohli svým soukmenovcům drženým v zajetí, aby zajistili lepší budoucnost pro své potomky.

 Když poslední paprsky slunce zmizely za obzorem, do noci se zařízl zpěv vyrazivší z hrdel všech přítomných. Podivný chorál beze slov stoupal k temnému nebi, proplétal se mezi větvemi a rozechvíval pějícím půdu pod nohama. Postupně nabíral na síle a hlasitosti, až náhle skončil výbuchem koncentrované vůle vtělené do jediného tónu. V nastalém tichu se účastníci rituálu pomalu rozcházeli ke svým domovům. Ačkoliv se zdánlivě nestalo vůbec nic, věděli, že svého cíle dosáhli.

                                             ***

 Trojice mužů zvolna kráčela k jeho vězení. Zatím ještě nespatřil ani je, ani sekeru a provaz, které nesli v rukou, ale podvědomě vycítil blížící se hrozbu. Zneklidněně přecházel od stěny ke stěně, nohy se mu bořily do slámy znečištěné výkaly. S každou vteřinou v něm narůstalo zděšení a ve chvíli, kdy jeden z mužů odsunul zástrčku na dveřích, dostoupila jeho hrůza vrcholu. Ale náhle bylo vše jinak. Jako kdyby něco vstoupilo do jeho mysli, vyhnalo odtud veškerý strach a nahradilo jej směsicí vzdoru, vzteku a touhy po boji. Podobnou byť možná ještě zázračnější proměnou prošlo i jeho tělo. Cítil jak mohutní, roste, jak se mu pod kůží napínají svaly.

Celá tato změna byla dílem okamžiku. Dveře se otevřely a trojlístek příchozích ztuhnul na prahu. Tam, kde očekávali zpanikařené stvoření chvějící se v předtuše brzkého konce, nalezli nenávistný pohled rudě žhnoucích očí a titánské tělo bojovníka připravené k útoku. Než stačili jakkoli zareagovat, obr se zuřivým zařváním vyrazil.

 První z mužů po srážce ztratil rovnováhu a skácel se na zem. Aniž by zpomalil, dupl mu tvor, který býval vězněm, vší silou do obličeje. Po ostrém prasknutí tříštící se lebky následoval vlhký mlaskavý zvuk, když mozek ležícího vyhřezl na podlahu.. Svaly na útočníkových nohou se napjaly, následoval odraz a skok zakončený klapnutím zubů. Stříkající krev načrtla na stěně fantastické obrazce, jak druhý z mužů s prokousnutým hrdlem klesal na kolena. Poslední člen popravčí čety utíkal a křičel. Nemohl ale přehlušit dupot za svými zády. Náhle ucítil náraz a vyletěl do vzduchu. Když viděl, kam jeho let směřuje, začal křičet ještě víc. Řval i když se mu jeden z kůlů plotu, na který dopadl, zabodl do břicha a prorazil mezi žebry na zádech ven. Teprve ve chvíli, kdy mu ústa zaplnila horká směs tělních tekutin, zmlkl.

 Obrovský vepř se zastavil, pohledem přejel po mrtvých protivnících a vítězně zařval. Vrátil se k nenáviděnému chlívku, v několika málo vteřinách jej proměnil v hromadu třísek a suti, načež klusem zamířil k východu ze dvora, opojený pocitem triumfu.

 Věci se změnily, neodvratně...