Poslední slova

Ach pane, omluvte můj žal v zahradě vaší

Že skládám hlavu tam, kde květy růží raší

Slzy skrápí úrodnou půdu i písčité cesty

Ztratil jsem naději, propustil anděla štěstí

 

 

Opovážlivý mladíku, jenž v svatyni mé klečíš

Zbytečně hledáš útěchu, kde víru svou ztrácíš

Žádáš o spasení, není to příliš? Hochu?

Zklamal jsi sebe, bližní své, a teď prosíš o přízeň bohů

 

 

Slyším slov, jež do duše mi píšeš pane

Cítím ohně nenávist, jež nad hlavou zde plane

Odcházím z chrámu tvého a zavírám za sebou vrat

Odmítám čísla zisků, přijímám kameny ztrát

 

 

Utíkej mladý muži, vždyť utíkání je tvůj svět

Jedno je, zda ztratíš se v dáli, či vrátíš se zpět

V duši tvé já nenacházím spasení či dobro

V samotě, zlobě a nenávisti ti není rovno

 

 

Pravdu díte pane můj, věty nacházejí úrodnou půdu

Však vy, ne já či matka má, stvořil jste života zrůdu

Já odcházím, neb sladší náruč chystá mi zapomnění

Než zůstat zde a plakat, toť nejisté dozajista není

 

 

Ty žízníš jak pouštní muž po něčem, co naplní život tvůj

Jak voda prázdnou jámu, jak žhavá láva pohled můj

Prahneš po čemsi, co mé božstvo nemůže ti dát

Já láskou nepanuji, já netuším co je to mít rád

 

 

Proč jste mi život vzal a smích vracíte?

Jak byste duši snědl a hnusem z mne zvracíte

Co za hrůzného netvora ve vás musí věky žíti

Když přesýpáte pískem osudu a převracíte kaménky bytí

 

 

Chápu že hněv obracíš místo v smrt v plamen

Však živíš tak beznaděj a umíráš žalem

Konec tvůj má sestřička Smrt uvítá záhy

Ztratíš víc než ztratils dosud, zvrátíš osudu váhy

 

 

Nemám Strach, ten ztratil se snad jako první

Dokázal, že ani on, stejně jak jiní, neumí být věrný

Mezi další Cit a Stud se zařadil

Jen přítel, pan Bolest ten nikdy nezradil

 

 

Já vím, já znám, však pláčeš na špatném hrobě

Ozvěna myšlenek netíží mne, ale vrací se k tobě

A doufám, že síly ti dostatek zbyl

Abys právu svému zadost učinil

 

 

Ano pane můj, a nejen smutek srdce mé svírá

Myslím že ve mne vře bezbožnost stejně jak víra

Pevněji než kdy jindy svou zbraň uchopím

A musím v posledním čase doufat že běh světa pochopím

 

 

Tak na kraji schodů vedoucí ke vstupu páně

Nevyhnul se zahořklý mladík smrtící ráně

Jeden výstřel skropil mramorové bloky krví

Kdy smrt může stvrdit život, to nikdo neví

 

 

Však života každý živý tvor vážit by si měl

Bojovat o svobodu, nestěžovat si na úděl

I když, nežli prázdno v srdci mít

Snad naleznout odvahu a sílu odejít

---