Žití a umírání

Umírám štěstím, když mohu s tebou městem procházet

Užívám každé kapky rosy, když vidím hvězdy vycházet

Miluji tě, když mohu dělat zrcadlo očím tvým

Miluji dny, kdy se mohu oddávat sladkým iluzím

Umírám touhou hladit tvé tělo a líbat

Přáním je žádostivostí mozek si týrat

Vitamínů jsem pln a přesto láskou nemocen

To kouzlo snad mozkovým selháním přerušit mohu jen

Umírám krásou tvého počínání, tvého bytí

Co v mysli tvoří chaosu vír, a v srdci svítí

Jsem uchvácen a hlavu mám snad v oblacích

Ztrácím se v lese představ a neznámých emocí

Umírám v tlapkách tvé duše, kontrolu ztrácím

Měním se uvnitř (tedy ne fyzicky:-) jen vzpomínky vracím

Nikdo mi neřekl, zda milovat tě smím

Zdali víc žiji, umírám, bdím, či sním

Umírám jen pro tebe, i když bys život raději

Umírám v nadějích, i když bez lásky bych žil snadněji

Umírám snad stovky let, eóny lživých vět

Umírám pro milost, umírám pro lásku, umírám za tento svět

Nesolím, nekouřím, nefetuji, nepiji

Jen si nejsem jist, zdali ještě žiji?

A lidi kolem nasírám

Když pořád si tak umírám