Dopis pro Ester (tebe a mě)

Máme výročí - dneska jsou to tři roky, Ester. Ach, ano, zdá se to všechno být tak strašně dávno, a přitom jako by to bylo včera, co jsem tě poprvé uviděl projíždět kolem hřbitovních vrat na kole - vlasy ti vlály, tak plavé, vlnité. S košíkem plným slunečnic přivázaným vzadu na nosiči.

A vlastně ses ani nesmála. Mělas své malé výročí. Ale o něm jsi věděla jenom ty. Pro tebe bylo stejně důležité, tak jako je dnes pro mě to naše. Za pár měsíců to zas bude jiné výročí - v ten den stejně důležité, jako je dnes pro mě to naše a jako bylo tenkrát pro tebe to tvoje.

"Sole, hlavně nezapomeň maso na řízky, co by si o nás sousedé pomysleli, kdyby v neděli ráno neuslyšeli ten specifický zvuk, jaký vydává jen palička při každém dopadu na ten kus tkáně, víš, jak přitom prkýnko vždycky trochu nadskočí a zas dopadne svou plochou na plochu kuchyňského stolu, až všechny hrnky v kredenci o sebe zarachotí. Znáš ten zvuk moc dobře, slýcháváš ho přeci každou neděli, a jen tak víš, že neděle se stává opravdouvou nedělí, stejně tak jako to ví všichni sousedé - takže, Sole, hlavně nezapomeň na to zatracený maso na řízky, co by si o nás sousedé pomysleli..."

Každé ráno jsi vstal o trochu dřív než já, jen o pár minut, než začal zběsile vyzvánět budík, který jsi vždy pečlivě každý večer nařídil a postavil ho na malý noční stolek s malou lampičkou vedle mé postele, protože tys ho nikdy nepotřeboval. Každé ráno jsi totiž vstal o trochu dřív než já, jen o pár minut. A než ten zatracený budík začal zběsile vyzvánět, a já se probudil, vždycky tehdy jsi zase seděl vedle mě, abys mi pomohl podepřít hlavu dalším polštářem, abys mi pomohl se napít horkého čaje, který voněl mátou a jahodami, abys mě celých pět minut hladil ve vlasech a říkal mi, že všechno bude dobré, že všechno bude dobré. A já ti vždycky věřil, stejně tak jako věřím dnes a stejně tak jako věřit budu zítra, protože vím, že zas ráno vstaneš o trochu dřív než já, jen o pár minut...

V tom košíku jsi měla slunečnice, nejkrásnější kytky pod sluncem - jak příznačné. A přesto to tenkrát byly kytky smuteční. Prošlas okolo mě bez náznaku povšimnutí, bez náznaku zájmu, bez náznaku zájmu o cokoli jiného, než o to naplnění každoročního malého výročí tak důležitého pro tebe v onen den. Ester Slunečnice, tak jsem ti říkal, vzpomínám si právě teď, právě dnes je to pro mě stejně významné a stejně důležité.

Kam kráčíš, Ester Slunečnice?

Proč k tomu kameni tě nesou útlé nohy tvé?

Zkus to, aspoň pohni prstem! Dej mi nějak najevo, že jsi tu se mnou a že víš, že já tu jsem s tebou. Chci mít jistotu, no tak se, sakra, pohni!

Stará brusle - díky neznámá v pozadí, za obrazovkou strávil jsem s tebou několik příjemných chvil a doufám, že jednou budu zas a už se těším, až se přesunem o pár okamžiků blíž, o pár pater výš a pár kilometrů k sobě

"Zase jsi plakala?"

Ne, zavrtělas hlavou, ale já stejně vidím ty červené kruhy, co máš pod očima a ty červené oči, co máš nad těmi červenými kruhy. Chtěl jsem se tě zeptat proč, ale než jsem se nadechl, zase jsi začala neplakat, nebořit hlavu do polštáře a nekopat nohama jako malé dítě, které něco moc chce, i když ví, že to nedostane, a že čím víc nebude kopat nožičkama o podlahu, tím víc bude vědět, že to dostane.

"Jsi neoblomná malá holka, ale to, co tak moc chceš, už nemůžeš nikdy dostat, protože zázraky se dějí, ale asi někde jinde."

Chci to, co vím, že nemohu dostat, chci to čím dál víc a čím víc to chci, tím víc vím, že to nedostanu, protože:

ZÁZRAKY SE SICE DĚJÍ, ALE ASI NĚKDE JINDE!

"Ach, Sole, co si o nás pomyslí sousedé, vždyť tohle není maso na řízky!"

Je ráno, budík zběsile zvoní a já pomalu otvírám oči - to jde, chvíli čekám, než ucítím, jak mi nadzvedáváš hlavu, abys mi pod ní mohl vsunout ještě jeden polštář, a abys mi dal napít horkého čaje, a abys mě pět minut hladil ve vlasech, jenže...

a já pomalu otáčím hlavu - to jde, vidím tě vedle sebe, ústa máš dokořán, stejně jako oči, jenže...

a já pomalu otvírám ústa - to jde, chci řvát, křičet, vřískat, jenže...

- to nejde

Sedím na pražícím slunci u malého kamene, na klíně košík slunečnic. Slavím tu s tebou naše výročí. Už jsou to tři roky, co jsi mi umřela...

Ester Slunečnice

Má lásko

Pomalu odcházím, rychle usínám a už se nevzbouzím...