Pohádka nečekaných setkání

Pohádka o nečekaných setkání 

Anežka a Alfons přespali spolu na opuštěné faře. Ráno jí Alfi překvapil párem překrásných zlatých náušnic. Měly secesní tvar a do každé byl zasazen překrásný kámen zvaný tygří oko. Anežka radostně vyběhla před faru, aby se mohla podívat na sebe ve slunečním světle do vyleštěného skla velkého okna. Moc jí sice neslušely, protože byly příliš masivní k její i beztak objemné hlavě, ale potěšily jí strašně moc. Vyndala je tedy z uší. Stejně by je nemohla nosit, neměla totiž ani propíchnuté uši a šla je Alfimu vrátit, aby je mohl dát zpátky do maminčiny památeční krabičky. On je od ní ale už nechtěl. Zjistili také, že na zdejší faře je i škola a protože Anežka byla velmi zvídavé děvče a ráda se učila, zůstala ve zdejší škole a hltavě poslouchala, co nového se tam dozví. Když hodina skončila, povšimla si, že v poslední lavici seděl její první láska. Přistoupila k němu v očekávání milého setkání po tak dlouhé době. Obrátily se k ní ale lhostejné oči. Zarmoutilo jí, že jí nepoznal nebo jen prostě poznat nechtěl.