SAMA

 

Zas tu sedím sama a na Tvou blízkost vzpomínám,

chtěla, bych žít zas jako dřív,

ale kvůli tobě už nic nevnímám....

Vpadnul jsi mi do života  a podepsal ses jako přítel,

ne jen jako kamarád...,

nemiloval s mě a já se smířila s tím,

jakým způsobem mě máš rád....

Ale teď jsem Tě asi úplně ztratila, ale proč ?

Kvůli tomu co k Tobě cítím a co už jsem tak dlouho cítila ?

Já málokomu dokážu věřit, ale tobě jsem hodně věřila,

nechci si myslet, že jsem se v Tobě tak moc zmýlila.

Začal ses chovat zvláštně, jako bych Ti na obtíž byla,

možná Ti na mě ani nikdy nezáleželo a jen já to asi neviděla,

nebo vidět nechtěla....?

Mnohokrát jsem ti řekla, jak moc pro mě oba s Tvou dcerou znamenáte,

 a ty ses mi mlčením odvděčil...Nikdy jsi mi neřekl..

“ záleží mi na tobě, vážím si Tě „  nebo  „ mám Tě rád „ ,

i kdyby jen jako kamarád.....

Nestála jsem ti za to, abys mě o něčem z toho přesvědčil..

Možná si jednou uvědomíš,

že jsi ve mě ztratil i dobrého přítele

a výměnou sis pár pokrytců ponechal, s tím že sis řekl,

„ ten pro mě víc udělal „.

V poslední době jsem dost mě vzácných lidí z různých důvodů ztratila,

a s každým z nich ve mě větší prázdnota vzrůstala,

a já téměř sama zůstala....

Snad mi nezbývá nic než začít sobecká být,

i když to nejspíš znamená už nikoho ke své bolavé duši nepustit,

a další přátele ztratit, ale asi je to lepší,

než si zase nechat ublížit....

Děkuji za ten rok a půl, cos byl mým přítelem,

a děkuji za další kus prázdnoty, co jsi mi po sobě zanechal...

Lituji jen, že tohle nikdy nebudeš číst, aby ses mohl zamyslet a

pochopit

 

---