Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSen
09. 12. 2002
1
0
3052
Autor
Vytik
Dívám se do Slunce a vidím další den.
Ten dnešní končí, další začíná.
Půjdu si lehnout. Usnu. Přijde sen.
Co bude zítra? Noc mě napíná.
Ráno se vzbudím, protřu si oči,
vstanu a potom vyjdu ven.
Svou tvář ke Slunci Země zas točí.
Dívám se na nebe, jsem jím opojen.
Vyjdu si do luk, lánů a polí,
a z plných plic vdechuji den.
Tahleta vůně je Země solí
A jejím druhem kvetoucí len.
Hodiny míjí a mizí v dáli.
Večera nyní nastává čas.
Poslední píseň dnes slavíci hráli,
a cvrčků v trávě se ozývá hlas.
A Slunce zas poutá mé oči.
romantické...možná až moc....a možná ani ne....jarní...první sloka je ovšem geniální, jakoby ty ostatní byly enforced (vynucene?).... prostě nevyplývající....snad se nevyjadřuju jak křupka =)... ta první sloka mi připadá jako nával inspirace, zbytek jako nutnost napsat víc... vždyť to není potřeba