NETYPICKÉ CHEMIKÁLIE

Jednoho dne jsem takhle kráčel poblíž sídliště, když tu náhle kolem mě proběhl vyděšený a jiskřící pan Pokustón,  místní to sídlištní vynálezce a experimentátor se vším možným. Hned mi bylo jasné, že mu nevyšel zase nějaký jeho pokus. Když jiskřící žíznívá čára zmizela v dálce, mému zraku neunikla o něco dále stojící kůlna. Tušení, že to je jeho dílna, kde provádí své pokusy, bylo správné.

  Po vstoupení do ní se mi naskytl pohled na spoustu sklenic a zkumavek, v niCHž se nacházely různě zbarvené tekutiny. Hned jsem začal zkoumat první sklenice, ve které se nacházela podivně zbarvená tekutina. Poněkud pozdě mému zraku neunikla nálepka s nápisem NETŘEPAT.

A já již sklenicí třepal. Chvíli byl klid. Ale pak se tekutina ve sklenici rozbouřila. Raději jsem jí položil na podlahu. Poté z ní vystříknutý gejzír mě katapultoval ke stropu, přičemž  mi neuniklo, že střecha je pode mnou. Bylo to zajímavé na vrcholku stříkajícího gejzíru, ale jen do té doby, než tekutina přestala stříkat. Návrat dírou ve střeše zpět dolů nebyl moc příjemný. Přitom mi v rukách uvázla další sklenička s nápisem ROZTOK PLIVAVÝ.

„Tohle, že by dokázalo plivat?“ Pomyslel jsem si a otevřel víčko. Nazelenalá tekutina na nějaké plivání nevypadala. Po zamíchání se začala poněkud projevovat a ozvalo se maličké PLIV, PLIV.

„Tohle, že je nějaké plivání?“

Následně se ozvalo mohutné FLUS a mě do obličeje zasáhla zelená tekutina a já viděl vše zeleně. Ozvalo se další FLUS. Vrávoravé vyběhnutí i se sklenicí ven za neustálého plivání skončilo nárazem do kohosi a ocitnutím se na zemi.

 Když plivání ustalo a já si prostřel oči, naskytl se mi pohled na několik nadávajících zelených postav, které prchaly. Letmý pohled na moje oblečení naznačoval přítomnost nefalšovaných zelenáčů v extremním množství.

 Vůbec mě to ale neodradilo a já se vrátil zpět do kůlny. Mou pozornost upoutala velká skleněná láhev, na níž nebyl žádný název. Raději jsem jí vynesl ven a opatrně otevřel.

Tekutina v ní vypadala jako jakési želé. Nějak nešla moc dobře vylít a tak já její hrdlo rozbil a ona celá vypadla na zem. Roztekla se velmi rychle do stran a já si uvědomil  po chvíli, že stojím botama v prostřed ní. Mou snahou bylo se z ní dostat. Tekutina začala podivně pružit a čím více jsem se snažil, tím více pružila. A pak se mě zmocnil pocit katapultování se do výšky, přičemž od bot k zemi se táhla dlouhá napružená a natažená tekutina.

  Letící vrtulník vzápětí na to vrazil do natažené tekutiny a odrazil se od ní jako hopík od stěny.Tekutina pode mnou praskla a já pocítil působení zemské přitažlivosti. K mému štěstí zapůsobila rozteklá tekutina na zemi jako pěnový polštář. O něco později jsem zahlédl běžícího pilota vrtulníku po zemi, který svíral v rukách řídící páku a křičel něco v tom smyslu, že vzduch ztrampolínil.

  Protože mě tekutiny zaujaly, tak jsem jich několik smíchal dohromady. Asi to nebyl zrovna moc dobrý nápad, neboť se vytvořila nefalšovaná mlha, která se dala krájet. Nějak díky mlze, pro mě nastala ztráta orientace a pár sklenic se mi podařilo shodit. Náraz do kůlny a následný přílet řidiče i s volantem okénkem kůlny nasadil všemu korunu. Mlha změnila pojednou několikrát barvu a pak se pomalu přesunula ve směru sídliště.To se zahalilo do podivného mraku, po jehož rozplynutí paneláky a vše kolem nich vypadalo, jako pokaděné a zápach to jen potvrzoval.

Neunikla mi přítomnost několika naštvaných řidičů od nabouraných aut a blížící se, běžící pan Pokustón, za kterým běžel dav obyvatel sídliště. Usoudil jsem, že odhalili všichni přítomní, kdo to vše způsobil, a tak začal pro mě rychlý útěk.