Retrospektiva

RETROSPEKTIVA 16.6.2002

Bez hranic zdálo se být čekání

a čas ploužil se tak líně..

Až dohořel - jak svíce sakrální

a my vystoupili z virtuální do reálu síně.

Umocní reál virtuální vzplání-přinese zklamání?

Otazník -po jeho rozluštění jsme každý toužil.

Pak v dálce vyšlo plavovlasé slunce,

„neslo se“ po chodníčku ladnou chůzí laně.

Rozpačité objetí, pak v skrytu, plné vášně-nemající konce.

Proč nevyslovím co mé oči vidí, moje nitro cítí?

Co na mysli mi tane?

 „Jsi báječná bytost a jsem Tebou nadšen“.

K noci se již choulil den.

Nedočkavý, rozpačitý avšak přešťasten,

já nejen něhu, Tvou vášeň a milování poznal jsem.

Na polabské užovce jen my dva

a líbezná hra lásky nekonečně opojná.

Ty a já nechali se splynout v jedno v nás.

Vědomě jsme nevnímali neúprosný čas.

A tak ten večer zdál se krátkým být

a ještě v dálce den, jež musel nás zas rozdělit.

Citolibští mistři nás provázeli hudbou svou,

v tu prvou chvíli odevzdání-pro nás neznámou   

Oba bytostně si přáli dávat – a současně i brát.

Z pestré palety lásky to nekrásnější dát.

Po nakousnuté noci hlásil se již den,

navíc s otazníkem - to prožité byl sen??

Má krásná lásko nebyl, snad víš, že nebyl a není,

já vnímal Tě z každého pohlazení

a byl zpit z každého Tvého políbení.

Zbytečná byla jakákoliv slova,

já cítil jsem, že jsi má láska osudová..

Jen pohledem Ti musel přesto říct:

„Zůstáváš navždy u mne - i když odcházíš.

A zítra přijď, pohladíš a políbíš mne zas.

Škoda, že opět kvapík, jak dnes i zítra

bude tančit s námi neúprosný čas.“

9.12.2002