Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seK parku zády
12. 12. 2002
6
0
1939
Autor
LILINKA
Na zastávce tramvaje v nedělním ránu po proflámované noci ......... vás napadaj fakt divný věci.
jak s důstojností sobě vlastní
se prohrabují listím.
Dávno ne zeleným,
červeným ani žlutým,
ale hnědým
a zpola zetlelým.
Já cítím jak odchází podzim
a vrány sedí v holých větvích
stromů
nekonečných alejí.
Lightworker
15. 04. 2004
.. skvělá momentka ... úplně si představuju ten sychravej park, mlha se válí nad zemí a nad rozumem a člověk si pak všímá všelikejch "blbostí" a pak o tom napíše a říká si, že to aspoň k něčemu bylo, když vznikla báseň .... určitě TIP !!
Ahoj Lili, tak jsem se na Tebe podívala, abych Tě mohla pochválit! Kdyby ostatní věděli, cos dělala tu noc předtím, než jsi to napsala!
Ja jsem havran.
Vrany jsou moje cerne sestry.
Ty, co ziji na periferii mest.
Taky jsem dodatečně pochopila že podzim spíše už odchází ....
PS: Jak poznám vránu od havrana? :-)
Navždy_Tvůj
13. 12. 2002
Jasne, vrany prichazi, kdyz podzim odchazi!
Ale ma to atmosferu a je to o vranach :)
Za tu dustojnost * :)
možná zkus spíš
...já cítím jak odchází podzim...
jinak sedlo, veslo a vůbec
vrány jsou skoro stejně dobrý jako havrani a krkavci...
*