Spíš?

Spíš?

Já s Tebou už nikdy

a když říkám "nikdy"

tak je mi hrozně?

V dnešní době kompjůtrů

a ty mi dokážeš za celý den nic neříct,

já koukám jak to jde- ignorovat, milovat,

opustit slova, myšlenky, něhu i vášeň, vzdorovat?

A vytratit se?

Spíš?

Jak moc bych chtěla vidět kousek z výrazu tvé tváře-

Jen ten malý,

ten, který osvětlí záře svíčky za postelí.

Pro ten jsem se nechala unášet

Tebou, sebou, tvýma očima i rty v úsměvu,

Tvou vášní, kterou jsem si nestihla omrzet

vyměnila jsem jen kousek naděje s tebou, za něhu.

Zas zpotíš se,

zavřeš oči proti realitě,

usínáš,

spíš

miluji Tě