Černá

Černá propast

dnem bolestí

protažená v šíp

Smrt dávajíc

Letím si pro ni

- smrtí obklopená

Tvrdá jak skála

němá zkroucená žena

jihnoucí čekala v útrobách

na něco co nepřichází

Tak zase plno hrází

žádná řeka samá hráz

Takový prázdný

pomalu tvrdnoucí hlas

Už potkávám Ji po nocích

ta Černá

- visívá tam pod stropem

nad lží

jak v hnízdě bolesti

krade co se dá

Dívám se do její tváře

jak do zrcadla

A jako louka která

pod nárazy mrazu zvadla

a jako úzká sluj

kam nevejde se vůbec nic

už nemám slzy

Jak ze železných

hřebů utkaná

doufajíc jen

v černé prázdno

- sladké konejšení ticha

bez hranic