Úroveň pátá – Můj první večer s tvojí láskou

                To místo jsem měl strašně rád. Chodili jsme tam s klukama ještě jako malí caparti, když jsem bydlel ve vsi za městem. Objevili jsme to náhodou. Bylo tam nádherně. Obzvlášť jsem si toho všiml, když jsme tam jednou spali pod stanem. Večery včetně západu slunce jsou tam nezapomenutelné. Přesně tam jsem Russel teď vezl. Sám jsem se divil, jakej se ze mě stal přes noc romantik, jestli se tomu tedy dá tak říkat. Russel se mě samozřejmě celou cestu ptala, kam vlastně jedeme. Ale já jí kromě toho, že jedeme za město, nic jiného neřekl. Když jsme tam dorazili, hned ten první pohled byl překrásnej. Už dlouho jsem tam nebyl a bylo to znát. Stanuli jsme na skále nad malebným údolím, kterým protékala řeka. Nádherné panorama. Usedli jsme do trávy a chvilku se jen tak tiše kochali tím okolím. Potom jsme se podívali na sebe a začali se líbat. Obloha začala červenat a slunce začalo zapadat za horizont. Na okamžik nezapomenutelně paprsky osvětlili krajinu. „Chci se tě na něco zeptat, Russ.“, řekl jsem a přemýšlel co ode mě očekává za záludnou otázku. Samozřejmě, že jsem nic záludného nechystal. Jen taktika. „Tak se ptej.“, řekla a podívala se na mě. „Naši by rádi, abys se mnou a s nima zítra zašla na golf.“, řekl jsem. „To je otázka ?“, řekla Russel a usmála se. „Ne, není. Chci se tě zeptat, kdy chceš oslavit svoje narozeniny.“, řekl jsem a s napětím očekával odpověď. Nevěděl jsem, kdy ty narozeniny má, takže jsem ani jinak hrát nemohl. Russel se rozesmála: „Nechám to na tobě.“ Přesně to jsem chtěl slyšet. Domluvil jsem to na sobotu u mě doma. Cože ? Jo. Jasně, že jsem na to myslel a dokonce by to možná i klaplo, ale já jsem zatím nebyl připravenej. Přišlo mi to nějaký divný a ani nevím proč. Snad proto, že jsem si to prostě nezasloužil. To co stálo za mnou byla zásluha Rona Bergera a ten rozhodně měl mnohem větší podíl než já. To co jsem udělal já, se dalo smést pohybem malíčku ze stolu života. Řekla, že je to nádherné místo. Přisvědčil jsem. Ještě jsme tam tak chvilku seděli, než oblohu polila úplná tma a potom jsem Russel odvezl domů. To už jsem naštěstí věděl, kde zhruba bydlí. Řekl mi to nepřímo Scott, když mi ráno vyprávěl minulost mého druhého já.