Úroveň sedmá – Já nejsem já, ale stejně to bez tebe nepůjde

            Přišla sobota 16. Května, den Russelin narozenin. Nebo alespoň den, kdy jsme je slavili. Neměl jsem příliš zkušeností s malými oslavami ve dvou lidech. Naštěstí jsem viděl spoustu filmů, ve kterých takovéto oslavy byly. Takže jsem tak nějak věděl, co budu dělat. Taky jsem si uvědomil čím takovéto filmové scény končí. Dokonce si možná myslíte, že jsem oslavu ve dvou naplánoval záměrně právě kvůli tomu konci. Není tomu tak. Chtěl jsem to jenom udělat tak, jak by to pravděpodobně udělal i Ron Berger. Celý den jsem strávil přípravami. Vlastně jsem to nedělal sám. Pomáhala mi Billie, která už jen čekala, než tahle realita skončí. Za tu chvíli se z nás stali dobří přátelé. Celý ten den jsem měl strašně zvláštní pocit. Snad to byla tréma, to už teď vlastně nevím. Jen vím, že to nebylo moc příjemný. Pro Russel jsem jel na osmou hodinu večerní. Celou cestu zpět se mě ptala na takový ty věci jako co chystam a podobně. Penězi jsem samozřejmě nešetřil. Vedle večeře jsem jí koupil ještě brutální kytku a nějaký bonbóny, který dohromady stály víc než to kolem dohromady. Řekl jsem Russel, aby zavřela oči, ještě než vstoupí do pokoje, kde to všechno bylo připraveno. Billie ten stůl udělala fakt profesionálně. Líp to snad už ani nešlo. Russel zazářili oči, když to viděla. Seděli jsme naproti sobě u zhruba dva metry dlouhého stolu, jedli a koukali po sobě. Byly tam vidět ty drobný rozdíly. Koukal jsem na ní jako bych jí teprve měl sbalit a ona zase jako, bychom spolu byli věčnost. Oba ty pohledy však tomu druhému jasně říkali, o co tady vlastně jde. „Chci ti něco říct, Nicku.“, řekla po chvilce mlčení Russel. Podíval jsem se na ní a čekal na pokračování. „Je to skvělej večer a díky. Díky za dnešek i za všechny ty dny, kdy jsem mohla být s tebou. Už to víš. Prostě tě miluju.“, dokončila a čekala na mojí reakci. Usmál jsem se, čímž jsem trošku povolil napětí. Ovšem potom mi zase úsměv spadl. Teď nebo nikdy. Buď jí řeknu nějakou podobnou věc, jakou teď ona řekla mě. A nebo jí řeknu prostě pravdu bez rozmyšlení a vezmu si na triko všechny ty následky, které nejdou pořádně ani odhadnout. Nevím jestli jsem se tehdy rozhodl správně, ale rozhodl jsem se jí říct úplnou pravdu. Znovu jsem se usmál. „Taky tě Russel miluju. Víc než si dokážeš představit a možná i víc, než mé druhé já.“ Už po téhle větě Russel trochu zbystřila. „Neznám tě tak dlouho jak se ti zdá a nevím o tobě tolik, kolik bych měl vědět, abych tě směl milovat. Přesto jsem dostal šanci tě mít, jako kdybych všechny ty formality před tím prostě přeskočil.“, řekl jsem a odmlčel se, abych jí dal prostor k prvním reakcím. „Nerozumím ti, Nicku. Jak to myslíš ?“, zeptala se s trošku vyplašenějším výrazem. „Jsou dvě velké pravdy. Jednou pravdou je, že tě strašně miluju a nedokázal bych bez jistoty, že tě mám žít ani minutu. Druhá a trošku složitější pravda je, že já ve skutečnosti nejsem já.“ Výraz v jejích očích se stupňoval: „Ty nejsi ty ?“ Začínal jsem nadávat sám sobě, že jsem s tím vůbec začal. Ale musel jsem to dokončit. „Já tě nesbalil. Sbalil tě někdo úplně jinej. Já jsem tu teď místo něj a žiju jeho život. Ve skutečnosti tě ani pořádně neznám.“, dokončil jsem s vážným výrazem. Russel začala panikařit. „Já už vím, co mi tím chceš říct.“ Začala trošku popotahovat. „Už mě nemiluješ a hledáš způsob jak mi to říct ?“ Teď už se rozbrečela. „Mohls to říct rovnou.“ Byl jsem zralej na sebevraždu. Že jsem radši nedržel hubu. „Tak to přece není. Vždyť jsem ti řekl, že tě miluju.“, začal jsem jí utěšovat. Nepřestávala popotahovat. „Pojď sem.“, řekl jsem a obejmul jí. Začal jsem se omlouvat. Samozřejmě jsem to nemyslel tak, jak jí to vyznělo. Jak vůbec mohla přijít na to, že jí už nechci. Taková blbost. Musel bych bejt úplnej magor. Z toho co potom udělala ona, jsem později usoudil, že ať to bylo jak to bylo, šla tvrdě za svým cílem, když to tak chtěla. Přestali jí téct slzy a ona se mi podívala do očí. Její oči říkali něco jako: „Tak schválně jestli změníš názor, až s tebou skončím.“ Nebo něco na ten způsob. Začala mě líbat. Dost vášnivě, tak jako snad ještě nikdy. Určitě už víte co se stalo. Stalo se přesně to, co se stává ve filmech s těmito scénami. Prožili jsme spolu noc plnou milování, když to řeknu slušně. Kdybych to měl vyprávět svým nejbližším, kteří to ale ve směs už ví, použil bych specifičtější slova, protože něco takového nelze omezit jen na pojem milování. Byl jsem v tom až po uši. Zamilovanej, zažranej a závislej. Ta holka se mnou dělala prostě co chtěla. Konečně mi natvrdo došlo, že mi bude jedno, až skončí Nová realita, ale nebude mi jedno, že s tím ztratím i Russel…