STÁLE (na křídlech havrana)

Dobrý den, pane rozmilý, proč díváte se na mne-

známe se snad?

Dívám se k rohu a Vy tam stojíte tiše.

Díváte se do tmy mým směrem a mlčíte...

Mohu s Vámi mluvit, nebo dívat se jen smím?

Odpovíte, usmějete se, nebo hořkost Vašich slov odplatou stane se mi?!

Díváte se skrz prsty, na někoho s vinou, k rohu temnému.

Stojím tam se stínem a rozumíme si mlčky.

Pochopíš mě někdy? Zasáhneš, nebo dívat se jen umíš?

Možná nechceš chápat černého havrana letícího nad mou hlavou.

Možná pochopíš až zmizí...

Odletí do tmy a sním i ten stín, i ta duše a já.

Vina se rozpline a ty sní.

Zmizíš z života mého, nebo zmizí život a ty zůstaneš.

A díváš se ....stále....

Díváš se v životě jiných a vkrádáš se jim do myšlenek.

Do mých už ne, jsem pryč, a volná.

Odletěla jsem na křídlech havrana.