poutnikova zpoved..

..sel jsem dlouho, byl jsem sam
divny pocit, dobre ho znam
nikdo kolem, s kym muzes mluvit
svet hrozne, zacal me nudit

a jak jsem tak pustou krajinou sel,
potkal jsem strom, nekoho mi pripomnel
stal jsem u nej, tise se dival
je to snad nekdo, co rad jsem ho mival?

pohladil jsem ho po kmeni, stal tam tak opusten
daleko od pretvarujicich se a sobeckych lidi, nerusen
jsi snad princezna, co kdysi jsem hledal
snehem, bouri ani mrazem odradit jsem se nedal?

vidis, ja princ kdysi byl
a snazil se, abych nic nezkazil
ale chyba se vloudila
nadeji mou, navzdy snad pohrbila

tak z prince poutnik v zemi nikoho se stal
ten obycejny chlapec, vubec nic uz nehledal
duse cerna, za jeho skutky plati
chvili jeste bude bloudit, pak se do tmy ztrati..