Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Možná že si toho ani nevšímáme, že za posledních pár desetiletí co se změnit dalo to se změnilo, stejně tak i postoj k umění.
Ta změna je patrná jistě déle, pro mně však až v posladní době. Umění byla vždy výsada člověka. Hledal v něm uvolnění, meditaci, spiritualitu, krásu, lásku, inspiraci, zdroje svého počínání a cíl tohotéž. Je proněj únikem v bezedných situacích a místem oslavy své slávy. Je mu hodnotou k jeho srdci nejteplejší, nejvlastnější.
Tahle esej je na oslavu komunikace. Jejími body a zároveň otázkami se může stát: není komunikace jako komunikace, komunikace skrze umění jako slibný zdroj pro další inspiraci, /patrně bych měl míň kecat a víc komunikovat, jenže to už je věc každého a každý je za ní sám zodpověden/dále Písmák jako embrio umělecké komunikace /dále označované zjednodušeně uk /, uk jako prostor psychické stbility společnosti, uk proces k něčemu dalšímu.
Upozorňuji že to jsou stejně jen řeči a podstata je jaksi někde bokem.
Když už člověk i krátkou chvíly kouká po umění, kultuře, lidský tvorbě, tak se nemůže zbavit pocitu že jsou lidé kteří tvoří a ti co díla přijímají. V otázce uk je v inspiraci velmi zapojen tedy i konzum. Jen narychlo, nerad, připomenu jak je to vhodné chápat pro tuto práci. Podstata konzumu tkví v užitkování, v příjímání a spotřebě. Kromě toho že to je pro mně nutná součást dnešní společnosti, tak ale nikdy není něčím tvůrčím. Je nám prostě nanic, pokud bysme nebyli v tělesný schránce a uspořádáni v společenství.
Spousta lidí má plný rozumy o tom jak peníze nejsou všechno a že koukaj jen na ty dokumenty na čt2 a i dokonce konzum lidé sami odsoudí jako možnou špatnost, však konzum není špatný vtom že "všeho moc škodí", že totiž ikdyž nechodí jen do diskontu, ale taky do kina, si moc lidi nepomohli.
Jediný co je na konzumu negativního je tupost kterou někdy pro sdvoji stabilitu potřebuje a konzumentovi ji proto implantuje.A pokud tak nečiní je brzy odhozen jako starý ponožky, protože z jistých důvodů nevyhovuje novým okolnostem, nebo jeho setrvalá existence je podezřelá z předsudku "všeho moc škodí".
Ten je právě ruku v ruce s předsudkem o "normálních " věcech jež nevyčnívají z většiny. Zmíněné předsudky jsou asi nejfrapantnější sociologické mytologemata lidstva. Jestli jsou negativní stránky kapitalismu a bývaláho reálného socialismu něčím živeny tak právě tím to.
Stane-li se konzum předním stupněm hodnot, stane-li se skromnou podstatou našich činů, je nutno negativní následky maskovat, nebo je řešit náhražkami těch podstat které nás udržovali v psychické jistotě doteď.
Všeobecné hledisko toho že k vytváření hodnot by měl být člověk nadán, k tomu nás vede tázat se zdali jsme nadáni a pak teprve co stím dotyčným talentem jsme schopni vytvořit.
Hledání tak provádíme namátkově a s velkým sebekritizujícím pohledem. Ve chvíli kdy se nám nezdá být cesta zdárná ke kvalitním výsledkům cestu rycle opuštíme a hledáme jiné uplatnění. A to je považováno za normální postup a ten sami očekáváme jeden od druhého, aniž bychom si uvědomili že to jistě není rozumný pro neuniverzálnost projevů našich kvalit. Myslim že koplexnější přístup nám život trochu zkomplikuje, ale zbaví nás některých nepříjemných věcí v otáze zatříděnosti.
"Věc kvalit"
Dovolim si podotknout že esej je principielně v otázce smysluplnosti opřena o nesubstanční ontologii Bondyho.
Každá tvůrčí jednotlivina/člověk, bůh/ je ve své schopnosti tvořit nadána schopností vytvářet vědomě "kvality". ...
Písmák