Je tu čas vánoc.
Ale nejdříve musíme:
Ještě doma poklidit – kuchyně, obývák, pokoje,
Ať nikde není ani smítko
A což takhle úklid ve vlastní duši???
Na ni už nezbyl čas!
V nekonečných frontách na radost
Stát
A nevědět proč.
božebožebože Vy musíte mít v Duši Slunce
Čaukys :-) Celkově je ta báseň slabší, místy máš zajímavé verše či řádky jako např. v první sloce - hvězdička zažehne svíčku......nebo v nekonečných forntách na radost...načasováni datem svátků (jak výstižené!), zazdili díru v mezidských vztazích (opět velmi výstižné), ale...
Každá dobrá báseň má svou melodii, svůj rytmus, 2. a 3. sloka vyvádí úplně z rytmu, z melodie, jakoby trhají nit a až další sloky se zas pomalu vrací na původní noty. To je škoda, protože to je zajímavě podaný všední dilema, který nikdo neřeší a jen slepě se poddává.
PS: od té doby, co jsem odešla z rodného hnízda, mám Vánoce klidné a užívám si té duchovní krásné atmosféry a nic jí nemůže narušit, ani připálené cukroví :-)
Nedělám si iluze, že umím psát dokonalé básně.
Snad jenom ve snu - krásné - leč po procitnutí zapomenuté.
V tomto díle se jedná spíše o soubor postřehů.
Možná vyzněla má kritika příliš přísně, to jsem nechtěla. Nemyslím si, že je to "jen soubor postřehů", ty totiž i ty postřehy dokážeš napsat tak, aby měly hloubku, dávaly smysl a promlouvaly..jen to chce se udržet v započaté melodii básně, nespokojit se jen s výčtem postřehů a pak jakoby se znovu dostávat do té atmosféry.
PS: zmínka o tom snu mi připoměla, jak si vždycky vymyslím příběh, vžiji se do jeho atmosféry, téměř hmotně cítím jakoby byl už napsaný, vidím ho tak jasně před sebou, jen vzít tužku a naspat ten strhující román, povídku či cokoliv.......no a pak, když opravdu vezmu tu tužku do ruky a sednu k papíru - vznikne jen odpad z velkého snu...
Vidíš, a stejný "problém" měli i "velcí" hudební skladatelé :-)
****!
nic hlubsiho dohromady nedam...
chtěla bych jednou zažít Vánoce, kdy se sejde celá rodina a nejbližší přátelé, každej přinese něco, co uklohnil doma předem a sednou si a budou jíst a povídat si a mít se rádi. A pak, těsně, než se rozejdou sáhnou pod talíř a najdou tam dárek. Přáníčko. nic víc. Moje rodina vůbec netouží mě celej rok vidět a na Vánoce se zblázněj a nakupujou dary a pořádaj hostiny...na to jim sere pes.
Právě jsem prožil Vánoce šedé jako popel, takže mi nezbývá než dát tip.
Já tiše závidím
Ježíši na kříži.
Závist není nejlepší
přej a bude ti přáno.......
Tedy Barbare, ty se chováš opravdu jako barbar. Ale ten nejlepčí z nich, páč se mi tvé názory líbí. Tím mám na mysli i náš slovní souboj u jiného dílka jiného autora.
Hluboká pravda!!! To všechno mi na vánocích vadí také. A nejvíc mi vadí má neschopnost vzbouřit se a říci dost, letos chci prožít vánoce po svém - a tak dělám kompromisy... Na básni je nejlepší to, že nám toto dilema staví před oči. *!
jo..pravdivy..jako basen..nevim,nejak mi to nesedlo,ale ten konec je dobry!!jo a mala poznamka: VANOCE jsou s velkym V! :-)pro priste :-)
"v nekonečných frontách na radost....." a poslední sloka jsou dost upřímně,originálně napsaný,zbytek je takovej spíš popis toho, jak Vánoce vnímá netuctovej člověk-přemýšlivej....chápu tvojí (možná) znechucenost z toho bláznění nákupního, já to mám taky tak....tip ti dám,cítíme to podobně:o)
Tohle dílko jsem napsal na žádost kamarádky, která mi vyjmenovala, co všechno jí na Vánocích vadí. Snad se v tom pozná :-)
Hmmm znam ty pocity... presto Vanoce miluju :-))
Písmák