Nic není v životě potřebnějšího nez přátelství

Aristoteles:

 „Nic  není v životě potřebnějšího než přátelství.“

Každý člověk touží po tom, aby byl v životě šťasten. Je však mnoho činitelů, kteří činí člověka šťastným, ale mezi ty nejvýznamnější a nejpotřebnější řadíme naše blízké a přátele. Je proto důležité si ujasnit, kdo je pro nás přítel a kdo není, kdo je třeba jen známý a proč je vlastně pro nás tak důležitý.

Pro definici "přítel" byla řečena spousta výroků a citátů, ale důležité na tomto pojmu je, že vlastně vůbec existuje. Představme si, že nikdo není nikomu přítelem. Jak by vypadal svět? Myslím, že by to snad ani nebylo možné, vždyť už teď je svět plný násilí, a kdyby ještě nebylo přátel, bylo by to mnohonásobně horší, mnohem horší. Takže už jen toto uvědomění, že přítel je důležitý pro existenci lidstva, nás povede k dalšímu zamyšlení, kdo je pro nás přítel.

Měla bych asi tedy použít výrok, že přítel je první člověk, který přichází, když celý svět odešel. Přítel by měl být schopen pomoci, když nás naše problémy stahují na dno a neměl by jen tak nečinně přihlížet, měl by nás umět rozveselit, když jsme smutní, poradit nám s těžkou životní situací, vyslechnout nás a povídat si s námi. Měli bychom jím býti pochopeni, měl by být s námi, když to budeme potřebovat a obejmout nás, protože fyzický dotyk někoho, kdo vás má opravdu moc rád, kolikrát řekne víc, než jakákoli vyřčená slova. Prostě a jednoduše, přítel by tu měl být pro nás. Pro naše potěšení. Ale každý tyto podmínky nesplňuje. No řekněte si, kolik lidí ve vašem okolí toto dokáže? Asi bychom měli být vděční za to, že alespoň jeden, protože někdo nemá ani toho jednoho. Působí to závist, zloba, sobeckost a jiné špatné vlastnosti, kterých se špatně zbavuje. Okruh přátel se nezřídka stává jakousi „náhradní rodinou“. O to víc bolí, když v něm dochází k problémům, hádkám a rozchodům.

Vždyť kolikrát stačí pouhý okamžik, kdy nepochopíme přítele, nějaký jeho čin nebo větu a najednou si uvědomíme, že jsme ho právě ztratili. A lehká ztráta to skutečně není. Je zatraceně těžká. Najednou jsme na všechno sami, už nepřijde poradit, vyslechnout, popovídat si a obejmout nás. Není tu pro nás. A nyní nastává tedy ta pravá chvíle, kdy se vyvodí základní myšlenka mé úvahy, že nic není potřebnějšího než přátelství. Každý někoho potřebuje, nikdo přece nemůže být sám. To by život byl peklo.