HUMORNÁ

“Přiznejme si drazí přátelé, že někteří lidé skutečně nemají pochopení pro náš humor”,zahuhlal Petr. Jo, bylo tomu skutečně tak. Malá skupinka lidí, která se dokázala skvěle bavit. Vlastně jí skoro nic nechybělo. Tedy až do doby, kdy se Jíťa trhla. Našla si nějakého frajera z vedlejší čtvrti. Potkali jsme ho jednou, vůbec nás nechápal. Přišlo mi, že dokonce i Jíťa nechápala. Ten suchar na ni měl moc veliký vliv. Nejprve jsme přemýšleli, zda ho zabijeme. Někoho zase napadlo, že bychom ho mohli znemožnit před celým městem, nápadů bylo hodně. Docela dobře jsme se pobavili. Bez Jíti to ale už nebylo ono. Chyběl mi ten její tmavě hnědý humor. Nevěřil jsem, že by se tak moc rychle změnila. To prostě nebylo možný. Ráno jsem se odhodlal zavolat ji. Telefon zvedla nějaká osoba, která se asi špatně vyspala. Byla to Jíťa. Ten její jí teda musí dávat, pomyslel jsem si. Zeptal jsem se, jestli by se někdy nechtěla jako za starých časů sejít. Docela mě překvapila její kladná odpověď. Ve čtyři jsem na ni čekal v naší oblíbené kavárničce. To, co přišlo, zdaleka nepřipomínalo starou Jíťu. Už se to neumělo zasmát. Já jsem ale člověk neoblomný a rozhodl jsem se ji vyléčit. Trvalo to sice docela dlouho, ale povedlo se. Po nějaké době se od svého přítele odstěhovala. Zase pak s námi po večerech chodila za zábavou. Skvěle jsem se pobavil.