NETYPICKÁ NÁVŠTĚVA KOUPALIŠTĚ

 Léto bylo v plném proudu a mě to začalo lákat k vodě. Oděn do nafukovací záchranné vesty a s dvěmi zachranými kruhy jsem s nafukovací matračkou vyrazil k řece. Po příchodu k ní mou pozornost upoutalo prkno, z něhož se skákalo do vody. Hodně lidí na mě užasle hledělo poté, co já stanul na prkně. Mou snahou bylo se pořádně odrazit. To se mi podařilo. Matračka se změnila na okamžik v létající koberec a já očekával dopad do vody. Dopad to byl dost tvrdý. Bylo mi divné, že nevidím kolem sebe nikde vodu a mé ruce se zabořují do písku.

„Ty jsi nám zničil náš hrad!“ Řeklo mi vzápětí dítě sedící hned naproti mě.

„Vážně?“ A to jste stavěli Karlštejn nebo Křivoklát?“ Zněla má otázka.

Druhé dítě si nebralo žádné servítky a jeho lopatička dopadla několikrát na mou hlavu. Přitom cosi křičelo a já se raději klidil pryč.

 Po chvíli jsem konečně vkročil do vody a lehl si na matračku. Několika kolem koupajících se lidí, co na mě zírali jako na zjevení, jsem si nevšímal. A tak v poklidu jsem se nechal unášet vodou a dělal pravidelná tempa rukama. Pak se mě zmocnil pocit, že se matračka vyfukuje. Chtěl jsem jí nafouknout ústy a vyndal jsem uzávěr. Při nadechnutí mi však vnikl do úst prudce vypouštějící se vzduch. Panenky v mých´očích se protočily. Při následné manipulaci s matračkou následoval náraz do bóje a já se o ní praštil do hlavy.

 Zamotán do vyfouklé matračky a za objímání bóje mé pozornosti neunikl kolem v klidu plující muž ležící na matračce. Několika temp mi stačilo, abych doplaval k jeho matračce.

„Dobrý den. Já se chci jen dostat na břeh.“ Sdělil jsem mu při lezení na matračku.

„Jste se zbláznil…!“ Rozkřikl se muž a snažil se mě shodit zpět do vody. Nějak se mu to nepodařilo a spadl do ní sám. Já začal raději rychle rukama pádlovat, protože muž začal vypadat dost naštvaně a křičel něco o zabití. Ke břehu se mi podařilo dostat a rozzuřený muž byl za mnou v těsném závěsu. Útěk mezi opalujícími se lidmi nebyl zrovna moc ideální, obzvlášť když tu a tam jsem na někoho šlápl.

  Když se situace poněkud zklidnila, začal jsem se shánět po něčem čím by se dala nafouknout matračka. Byla mi zapůjčena pumpička. A tak nastalo pumpování. Nafukování trvalo nezvykle dlouho. Matračka se zdála být dostatečně nafouklá. Já však byl v tom pumpování tak rozjetý, že mi poněkud její nafouklost unikla. Za to mi neunikla náhlá rána, při které se všemi směry rozletěly kusy matračky a já díky tlakové vlně se přemístil k zaparkovanému automobilu.

 „To byla ale rána, co?“ Řekl jsem přibíhajícímu majiteli auta, jemuž se asi moc nezamlouvala ta skutečnost, že jsem vysklil  pumpičkou dveřní okénko a zároveň svým tělem se nacházím v prostoru okénka.

 Úprk byl zkomplikován šlápnutím na několik ležících lidí. Ti postižení vzápětí neleželi a rozkřičeně se za mnou rozeběhli. Do cesty se mi postavila konstrukce vodního tobogánu. Po vylezení na skluzavku mi to začalo dost klouzat. Pevně jsem se zachytil okrajů. Vzápětí se objevil první jedoucí člověk. Byl viditelně překvapen. Narazil do mě. Nějak se nám podařilo se na skluzavce zapříčit. Objevil se další sjíždějící.

„Kterej blbec to tam zablokoval!“ Rozkřikl se kdosi z valné hromady nadávajících těl. Brzo někteří jedinci začali přepadávat přes okraje. Přijížděli další. Zanedlouho se mě zmocnil pocit, že držím lavinu. A ta se nedala udržet věčně.

 Na tobogánu se ozval mnohonásobný křik. Být součástí laviny nebylo nic příjemného. Náraz na hladinu byl krutý. Horší bylo dopadnutí na dno. Hned několik těl mi dopomohlo k zaražení se do něho. Po vyplutí na hladinu všude kolem se nacházeli hodně naštvaní lidé.

„To je on! Kvůli němu je to všechno!“ Začal křičet hned jeden.

„Já ten tobogán nezablokoval schválně. To bylo vše nedopatřením…“ Snažil jsem se přítomným vysvětlit. Ti však o žádné vysvětlování nestáli. A tak zase pro mě nastal útěk. Brzy na břehu běžel dav lidí v plavkách a já před nimi.