němé tváře

…pomalu natahuji ruku, už tě skoro mám

dotknu se…

hladím tě a radši na nic nemyslím

dělám to dlouho, stále dokola, jen možná trochu měním směr

už jsem tě dlouho nehladila

byli tu jiní, kteří měli moji pozornost, ale to je teď pryč

vidím tě rozmazaně, zas ty slané slzy…

slzy beznaděje, smutku, úzkosti

vždycky, když chci někomu udělat radost, skončí to špatně

dnes ale asi ještě hůř

zvednu hlavu

nahoře v rohu se krčí dvě němé tváře, vyděšené, čekajíc co bude dál…

vánoční sníh je zdoben krví

tisíce rudých kapek, jakoby je někdo štětcem maloval…

vím, kdo to byl

odvracím hlavu, zezadu na mě někdo tiše kouká

co si asi myslí?

cítí se stejně jako já?

možná ještě hůř, všechno se odehrálo před těmi malými očky

celý den tu sleduje tu spoušť

mám ji nejraděj, jdu k ní 

asi dneska potřebuje trochu lásky

chová se statečně, možná o mou lásku ani nestojí

možná se jenom příliš bojí, nebo možná necítí nic

nevím

těžko říct

ani se nehne

jdu tedy pryč

můj pohled zaujme taška pod světlem

má zajímavý tvar

ty stíny…

rozpoznávám v ní bezvládné tělíčko, asi už  mrazem ztuhlé

co k tomu říct

kousek dál je zavěšen plastový kýbl

zas ty stíny 

je skoro plný…