Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDo ucha,přes "mozek"a zase ven ! - díl 1.
Autor
Fil
„Veselé Vánoce, paní Krušná !“
„I vám, pane Nováku, i vám “ a pomalu jsem stoupal blíž třetímu patru.Již v přízemí jsem slyšel mnou tak nenáviděný hukot té 18 let staré krávy(ne nemyslím tím moji Drahou),ale vysavač,který jsme dostali loni od rodičů,jako výraz jejich nehynoucí lásky k našemu výročí,že už rok bydlíme ve svém.Jak utopické.
Již milionkrát opakovaným pohybem,nacvičeným ještě z dob,kdy jsem se vracel v podroušeném stavu domů tak,abych jí nevzbudil, jsem odemknul a vstoupil na příjemně vyhřátý koberec.Pod nohama mi něco zakvičelo.Pes.No spíš,černej válec,co se narodil jako jezevčík a teď prochází reinkarnací v blíže neurčitelnou chlupatou kouli, co slintá, a když ji nakopnete,tak jako já teď, kvičí.Ustal řev modelu AK 83.
„Čaues Drahá!“letmý polibek a čtyřmi rychlými kroky jsem se octnul v kuchyni,kde jsem již jen jako ozvěnu zaslechl něco o tom jak mě miluje.Jak fádní.
Otevřel jsem ledničku a začal do sebe házet potravu v chaotickém pořadí,jako kdybych byl v 8 měsíci těhotenství.
„Jedeš!“ozvalo se mohutné zahřmění z úst Drahé.Trochu jsem se lekl a pokračoval dál v obžírce.Myslel jsem ,že černej “válec“ zase něco podělal a teď to pěkně schytá.
„Běž si umýt ruce,čuně!“Tímto oslovením má domněnka dostala trhlinu,jelikož „válec“ nikdy nebyl od své paničky titulován přídomkem ČUNĚ.Taky mi došlo,že co si matně vzpomínám z hodin biologie na střední škole tak pes ruce taky nemá.Mimo to potomstvo žádné taky nemáme, a tak jsem touto vylučovací metodou dospěl k názoru, že se jedná o mě.
„Jistě Drahá, promiň,mám velký hlad.“A vše jsem briskně vyžehlil polibkem o délce 1,2 vteřiny.Mám už za ten čas, co spolu žijeme, zmáknuty všechny druhy polibků a jejich délku,která je potřebná na vyžehlení té či oné nepříjemné„záležitosti“.Jaký si to uděláš,takový to máš.
Vtom mě zasáhl blesk z čistého nebe.
„Vysaješ v obýváku a utřeš prach v pracovně.Já se mezi tím hodím do gala a někam si vyrazíme!!!“
Bylo mi jasné,že je to práce tak na 20 minut,když nebudu odsouvat křesla,s nimi na 30.Ale proč já,který má v životě mnohem vyšší cíle, než je likvidace nějakých mrzkých roztočů?Nadával jsem na vše okolo a hlavně na „válec“ ,že nemá ruce.V návalu rozčílení jsem si řekl,že při večerních radostech propíchnu kondom a za 9 měsíců budou na světě nový a výkonější likvidátoři, než jsem já.Po chvíli mě to přešlo.
Pak jsem se pustil do toho nerovného boje.Já a můj věrný AK 83 vs. quadriliarda prevítů.Po chvíli tohoto zápasu se ukázalo ,že můj věrný zběhl na stranu roztočů. Jeho váha 12.5 kg a k tomu bez koleček, mi začala spouštět pramínky potu z čela. Po 15 minutách jsem kapituloval a šel utírat prach.
„Do prdele!!! Do hajzlu!!!“ Opět zařvala Drahá. Na základě jen pár minut staré události a hlavně ze strachu,že opět budu muset líbat Drahou,jsem se bleskově chopil vysavače a zmateným pobíháním předstíral,že jsem ještě neskončil.Po chvíli jsem se rozhlédl a zjistil,že tímto klením nejsem počastován já.Vyloudil jsem ze sebe hlásek,jenž je podobný modlitbě Matky Terezy a volal:
„Co se děje Drahá?Nepotřebuješ pomoci?“
Zamířil jsem směrem ke klejícímu hlasu.Koupelna?…….Ne.Spíž….Ne!WC…..Jo!!!Zarazil jsem se.a pomyslel na svou záhubu.Minulý týden se rozbil záchod a já po vzoru televizního seriálu Kutil Tim a Receptář Přemka Podlahy jal se ho opraviti.Určitě budu linčován.Pootevřel jsem dveře.Zírám.Tupě zírám.Drahá klečí nad mísou a zběsile si v ní myje ruce.Vtom se na mě otočí a zařve:
„Nečum a lov!“
Nejprve jsem nechápal co a na vteřinku zauvažoval i o podběráku po dědovi.Avšak dle věcí ,co z vody tahala,jsem tuto možnost zamítl.Řasenka,klíče,doklady,rtěnka….Když vylovila i poslední věc,co vypadala jako malý puk,přestala klít a dala se do smíchu.
„Já jsem blbá…..já jsem tak blbá…..“teď jsem si byl už 100% jist ,že moje hlava zůstane na svém místě. Chtěla si vysypat ze svého batůžku drobky po svačině,ale z nedovřené kapsičky se do mísy poroučel i celý jeho obsah.Na závěr jsem si dovolil malou poznámku,která se ukázala jako ne zrovna šťastná, a hlavně dala co proto mé 100% jistotě.
„Bylo spláchnuto?“
A měl jsem ji.