VŠE ŠPATNE JE K NĚČEMU DOBRÉ

Sálem zněla taneční muzika a kdyby většina zúčastněných nebyla v uniformách, vypadalo by to na zcela normální taneční zábavu.

„A teď tu naší! Vyvalte sudy…!“ Vykřikl lámanou angličtinou Josef Konopka  v modré uniformě britského královského letectva. Muzikanti okamžitě začali hrát onu zmíněnou písničku a všichni v sále jí hned zpívali. Sálem se pak nesl text písně v anglicko-českém podání a bylo znát, kdo toho vypil méně či více. Do toho všeho se ozvala kukačka z velkých nástěnných dřevěných hodin. Oznamovala příchod půlnoci.

„Hele Josef měli bychom vypadnout. Abychom stíhali poslední tramvaj.“ Řekl Eduard Kokeš svému kamarádovi, s nímž létal u stíhací perutě.

„Kašli na tramvaj!“ Odvětil mu on.

„Neblbni a zvedej kotvy.“

„Neměl bych spíš místo kotvy nahodit vrtuli?“

„No tebe zase bude ráno pěkně bolet hlava.“

„A budeme zpívat, až do rána bílýho…“

„Ještě štěstí, že máš zejtra volno.“

 Zanedlouho ze dveří hospody spíše oba vyvrávorali a podle toho taky jejich chůze na ulici vypadala.

„Hlavně nezačni hulákat.“ Řekl mu Eduard.

„Je tu nějaký moc ticho!“

„Tak ho neruš!“

Nad potemnělými ulicemi se k obloze zvedaly světelné sloupy světlometů, které prohledávaly oblohu a pátraly po německých letadlech.

 Před dvojicí mužů se náhle objevil velký černý pes.

„Hele hafuša. Jestlipak umí podávat packu?“ Zeptal se Josef a už chtěl přímo k němu jít.

„Nech toho psa. Musíme chytnout tu tramvaj.“ Zarazil jej hned Eduard.

„Jejda vypadá jako ten pes baskervilskej, že jo.“

„Ještě nás kousne. Obejdeme ho.“¨

Pes seděl vprostřed ulice a pozorně se na ně díval. Pak náhle vstal a postavil se před ně.

Když se k němu přiblížili, tak varovně zavrčel a vycenil zuby.

„Jedeš potvoro!“ Rozkřikl se Eduard. Pes ještě více cenil zuby a vrčel. Oba zůstali nehnutě stát. Pes se znovu posadil a upřeně na ně hleděl.

„Pejsku náš, co děláš…“ Začal zpívat Josef.

„Sakra sklapni!“ Okřikl ho a pohlédl na konec ulice. Na něm bylo náměstí, kde se nacházela tramvajová zastávka. Zaslechl vzdálené cinknutí. Tramvaj se blížila k náměstí.

„Obejdeme ho a pak rychle k náměstí. Je to jen pár metrů.“ Rozhodl a oba poté šli do strany. Pak rázně vykročili. Pes se vztyčil. Tramvaj vjela na náměstí. Pes se rozštěkal. Již se chtěli rozeběhnout, ale pes na ně k jejich úžasu skočil. Na náměstí se objevilo několik postav, které běžely k zastávce. Josef byl mohutným tělem psa povalen. Uskakující Eduard byl psem také dostižen. Pes mu skočil na záda a srazil ho na ulici. Tramvaj vjela do zastávky. Oba muži zůstali překvapeně ležet na ulici. Pes varovně stál před nimi a cenil zuby. Přes něho viděli, jak tramvaj ze zastávky po chvíli odjíždí. Poté překvapivě  pes přátelsky zaštěkal a zmizel ve tmě postranní uličky.

„To byl ale bláznivej pes. Sakra kvůli němu nám ujela tramvaj.“ Vyhrkl naštvaně Eduard. Přitom se někde na obloze ozval hluk leteckých motorů. Hned na to zadunělo několik explozí. Zároveň se ozvala protiletadlová palba.

„Hrome to spadlo blízko.“ Konstatoval Josef. Za chvíli došli ulicí k náměstí. Ustrnuli. Naskytl se jim pohled na zcela zničenou hořící tramvaj, kterou zasáhla letecká puma.

„Proboha. Ten pes nám zachránil život!“ Řekl Eduard.

„Vše špatné je k něčemu dobré.“ Konstatoval Josef.