Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTulák po hvězdách.
Autor
kminnek
Slunce zapadlo za obzor.
Vysoké vrcholky zašedlých hor
ční k nebesům zbarvených červánky
jako by chtěli jít do války.
Jen tma se objeví na obloze
vše se stratí v noční mlze.
A samotný poutník tu kráčí
od večera do rána co jít stačí.
Jde sám tulák po hvězdách.
Noc přišla za jednu vteřinu
rychle rozestlala svou černou peřinu
přikryla všechno svou tmou noci.
Jen krásná Marion se vlní v bocích.
Přikrývá pole mosty městské střechy
tak i kostely křížky i řek břehy.
A samotný poutník tu kráčí
od večera do rána co jít stačí.
Jde sám tulák po hvězdách.
Hejna černých vran jej doprovází
lidé ráno poznají jeho dílo zkázy.
Jde černou tmou hlas hlaholí
ráno zůstavají v lesích polomy.
Vládne větru dešti ba i bouřce
před nín neschováš se v žádné hloubce.
A samotný poutník tu kráčí
od večera do rána co jít stačí.
Jde sám tulák po hvězdách.
tam kam vkročí zůstává jen samá zkáza
před ním praskne i kamená váza.
Stohy lesy domy spaluje na kost
má z toho radost on nezná lítost.
Jen jeho smích ponižuje boha
nezastaví jej nic ani kulka z olova.
A samotný poutník tu kráčí
od večera do rána co jít stačí.
Jde sám tulák po hvězdách.
Kam vkročí všude je jen jeho stopa
nikdo neví jak vypadá jeho klopa.
Pohledem dokáže zničit i velkou horu
na lidi posílá déšt černého moru.
Když naštve se tak silně křičí
veme svou hůl a všechno zničí.
A samotný poutník tu kráčí
od večera do rána co jít stačí.
Jde sám tulák po hvězdách.
Svádí ho pohledy Marion krasavice
sama se ukrývá za stínem černé okenice.
Jde nocí všechny děsí jeho tvář
kráčí jistotně zarputilý žhář.
Pod tou černou hvězdnatou nocí
vládne všemu svou silnou mocí.
A samotný poutník tu kráčí
od večera do rána co jít stačí.
Jde sám tulák po hvězdách.
Všichni ho proklínají svým smutným hlasem
nikdo ho nechytí nespoutá žádným lasem.
Na cestu svítí si bleskem z hromu
ve dne se ukrývá v dutině stromu.
Nezastaví ho ani skupina páterů
z kostela zbyla jen ruina a zdí kráterů.
A samotný poutník tu kráčí
od večera do rána co jít stačí.
Jde sám tulák po hvězdách.
Každý večer jsou s ohněm nemají strach
ráno nalézají mrtvoly co odváží na márách.
Hroby zemřelých zdobí bílé stuhy
od plačíčích vdov tvoří se na nebi duhy.
celou noc je pak slyšet borcení domů
přes den klid jen vítr hučí v korunách stromů.
A samotný poutník tu kráčí
od večera do rána co jít stačí.
Jde sám tulák po hvězdách.
řeku přes noc rozleje do polí
kde staví hrá zboří jí holí.
Lidé se brání modlí a pláčí
dělají vše co síly jim stačí.
Lidé však svou naději nestrácí
kde jednou udeřil tam se už nevrací.
A poutník samotný tu kráčí
od večera do rána co jít stačí.
Jde sám tulák po hvězdách.
Krásná Marion se ptá?
Proč samotný poutník tu kráčíš?
Proč hejno černých vran Tě doprovází?
proč za tebou je jen dílo zkázy?
Proč tvůj hlas tak smutně hlaholí?
Proč za sebou necháváš samé polomy?
Proč pálíš domy na kost?
Proč nemáš v srdci svém lítost?
Proč ničíš tak velkou horu?
proč na lidi posíláš deště moru?
Proč tvůj hlas tak silně křičí?
Proč ukrýváš se v korunách stromů?
Já samotný poutník tu kráčím.
Přišel jsem o ženu dítě jdu co silou stačim.
Černé vrány jsou mí jediný přátelé.
Mstím se všem ostatním za smrt ženy a mého dítěte.
Můj hlas je ubrečený od pláče.
Ze vzteku porážím ty velké listnáče.
Také můj dům spálili na prach.
Nevím co je lítost a ani strach.
Já nezničil tu horu byla to sopka.
Co týče se moru to každého potká.
Můj hlas a srdce moc křičí.
Bojím se lásky tak všechno ničím.
Tam sám schovaný pláči nad tvoji krásou.
Slunce zapadlo za obzor.
Vysoké vrcholky zašedlých hor
ční k nebesům zbarvených červánky
jako by chtěli jít do války.
Jen tma a hvězdy se zjeví na obloze
jen dva lidi se ztrácí v noční mlze.
A poutník s Marion tu kráčí
od rána do večera co láska jim stačí.
A já také nejdu sám tulák po hvězdách.