Lovci opuštěných duší

Až ucítíš horký dech
železo Ti vypálí značku
do tvé kůže tak
boha nevolej
to sám dábel tě sved sám.

Až ucítíš ve vlasech
pařáty černých vran
co se ti boří do vlasů
duši svou vem
a upsat skus.

Až vejdeš do mrtvých
ulic velkých měst
tvá stopa zmizí
v mesíčním prachu.
Slunce se vybarvilo
krví všude kolem
tebe jen cáry kůže
s kusy masa.
Mávání křídel
kterému se musíš bránit.

Jen černé stíny vidíš
jak krouží ti nad hlavou
jsi další obět.
Dáblův hlas
si říká o tvou duši.
Temnota v té kruté
když sám víš
najisto tě čeká smrt.

Jen pocítíš bolest
kdy vrnou se na tebe
jak na kořist.
Kolem všude plno
mrtvých těl
bez duše a lásky.

V pohárech na místo
vína červená krev
díváš se pohledem
do číše vidíš
jen svou smrt.
Z hrobu tě zachytí
ruka nemáš žádnou
šanci utéct smrti.

Hraješ o svůj život
s kartama zbarvených
krví tvých předchůdců
zatím však nebyl vítěz
všichni prohráli.
Bůh tě neslyší
ani ti nepomůže
rozdat karty.
Už dávno předem
je rozhodnuto
o tvé smrti.

Jen plno bledých
obličejů co na tebe
se dívají
ty průvodci mrtvých
těl co na Tebe
se připravují
až položíš na stůl
tvou poslední kartu.
právě ji pokládáš
bůh tě snad vyslyšel
je to trumfové eso.

Zvedáš se ze židle
pomalu odcházíš.
Snad unikl jsi té
smrti právem tvá
duše je čistá
sám dábel na ni
nemá nárok.
Jdeš tím mrtvým
městem kterým jsi
už jednou šel
tou samou cestou
zpátky se vracíš.

Kolem Tebe smích dábla
černé vrány ti nad
hlavou krouží.
Jsou to lovci opuštěných duší.