Temnota věže předků

Arun pomalu pozvedl svůj meč. Stříbrná záře měsíce proudící dovnitř malým otvorem ve střeše osvětlila celý obraz a jemu bylo jasné,že je tu správně. Špičkou  meče se jemně dotknul plátna a bodl. Meč hladce projel oblíbeným dílem temného šlechtice, který tu po sobě zanechal tuto strašidelnou stavbu. Arun řezal do té doby, než narazil do zdi a pak jel po jejím okraji.Po chvilce ležel vyřízli pentagram na zemi.Rytíř se hluboce nadechl a pomalu vstoupil do prostoru za zdí. Na zemi byla voda a všude byla cítit hniloba. Na stěnách byly stopy po dávno prolité krvi.

Postupoval obezřetně,občas narazil na past,ale bez problémů si s ní poradil. Snad nejde pozdě. Věděl,že je to dlouho,co ji naposledy viděl,ale byl si jistý,ona musí být naživu. Najednou něco uslyšel. Tiché,ale těžké kroky se rozléhali chodbou a Arun hledal místo,kam se schovat. Ve tmě nahmatal výklenek a vmáčknul se do něj,zatajil dech. Kolem něj prošla postava,zahalená v černém rouchu a jemu se vedraly do očí slzy. Právě prošel jeho nejlepší přítel,čaroděj Erin. Bývalí nejlepší přítel. Teď už ne. Arun věděl,co z něj mág Adar udělal. Je to zrůda o on ji musí zabít. Co nejdřív.

Erin šel po chodbě a vnímal magii. Věděl,že něco není v pořádku,cítil tu něco,co sem nepatřilo A nevěděl,co to je. Hluboce přemýšlel a myšlenky se mu motaly v hlavě.Proč ho otec Adar poslal sem,nahoru? Nedávalo to smysl a navíc si nemohl vzpomenout na to jednoduché nekromancerské kouzlo.Cítil k němu podivný odpor. Jeho myšlenky zmizely,když uviděl překonanou magickou past. Uznale kývnul hlavou a pousmál se.Začíná hon na vetřelce.Otočil se a úsměv mu ztuhl na rtech.

Arun stál vzpřímeně a v ruce měl meč.Jeho špička byla sotva několik milimetrů od krku Erina.Ještě pořád mu tekly slzy,ale pomalu se začínal ovládat. Rozhodl se,že počká.“Doveď mě k Adarovi a hned.“Erin se na něj usmál a jeho oči do sebe vtahovali světlo magického Arunova meče,promluvil tichým hlasem:“Pojď za mnou“.

Adar seděl spokojeně na trůnu.Čekal návštěvu. Arun už tu měl být dávno. Věděl,že ten souboj bude těžký, ale ne tolik, aby ho nezvládl.  Věděl taky, že Erin si vzpomene a pomůže Arunovi. Ale on má Adrianu a oni za ní položí život.Dveře se otevřely a Adar pomalu zvedl oči.Dlouze zívl.

Arun se už usmíval a Erin se tvářil zmateně. Oči měli původní modrou barvu.Vrátil se k sobě.“Očekával jsem,že moje kouzlo bude trvat déle“pronesl Adar a opět zívl.Z ničeho nic mu vyjela ruka a modrý magický blesk vyšlehl ohromnou rychlostí.V půli cesty zmizel.Adar se ušklíbl.“Měl bys cvičit“ ozval se Erin,jeho oči podivně poblikávali.Mágové po sobě ještě chvilku házely blesky a když je to přestalo bavit,promluvil rytíř Arun:“Kde je Adriana?“.

Adar mávnul rukou. Opět zívnul. Ozval se tlumený zvuk a ve zdi se objevil otvor. Adar  se usmál a promluvil pobaveným hlasem:“Kdo tam bude dřív?“ A zmizel.

Arun se rozběhl, ale  půli cesty se otočil a vrátil se, aby pomohl svému příteli. Erin se usmál, mávnul rukou. Oba se proměnili na malé plamínky ohně letící vzduchem. Proletěli otvorem ve zdi a za chvíli zmizeli ve tmě. Letěli celkem pomalu. Jednak to bylo poprvé, co letěl Arun a taky kvůli vtípkům starého nekromancera v podobě  magických bariér.

Když uviděli fialové světlo na konci chodby, proměnili se zpět a zrychlili. Místnost zářila, stejně jako zlaté zuby mága Adara.“Jste rychlí, nestačil jsem ještě připravit hostinu“,pronesl mág a dusil se smíchem. Uprostřed pokoje byl stůl. Nad stolem klec. A v kleci….Adriana. Tedy aspoň její hlava. Arun s Erinem vytřeštili  oči a necromancer spadl smíchem z trůnu. Někde pod stolem se ozval slabý hlásek. Arun odhodil stůl a pod ním ležela svázaná Adriana. Necromancer se přestal smát a začal vyvolávat ochranná zaklínadla a temné démony, dávno mrtvých bytostí, sešlých rukou času k nepoznání. Začal souboj.

Necromancer zvedl ruku a na místě se objevil démon velký jako Arun. Vztáhl pařát na Erina. Arun skočil vpřed a vrazil do démona meč. Necromancer vyvolal párek koster, ty odrovnal Erin malým bleskem. Z Adara vyletěl blesk, rytíř však vztyčil meč a Erin součastně vyslal letící lávu. Blesk se odrazil a Necromancer nebyl schopen si poradit s ním i s lávou. Padl na kolena, láva na něj dopadla a zničila ochranná kouzla. Zastavil blesk, ale bylo vidět,že to dlouho nevydrží.“ Má porážka nic není, přijdou další, silnější a na ty nebudete připraveni. Proklínám vás tím, co nejvíc ctíte, nechť lásky bolest pocítíte. Vy dva, otroky stanete se, v okovech lásky zamčeni, vám dvou nikdo nepomůže, nikdo na Zemi!“ Blesk vrazil do čaroděje a spálil ho na uhel.

Adriana ležela na zemi a přemýšlela, co mohlo prokletí znamenat. Z temné věže byli venku několik minut a ona věděla, že prokletí se začne plnit hned, jak duše necromancera vstoupí do říše mrtvých. Pozorovala, jak si Erin a Arunem o něčem velmi živě povídají a začala mít podivný pocit. „Pouta lásky, no to snad ne…“ Adriana na to přišla. Zvedla se, spadla, plazila se po zemi,neměla sílu volat. Vzduchem proletěl magický výboj a Adriana bezmocně klesla k zemi. Erin a Arunem se na sebe podívali. Arun se cítil strašně zvláštně, dostával chuť na věci, které…. Adriana zvedla zrak a usmála se. Arun držel Erina v náručí .Erin nekladl odpor. Spíš naopak………