Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePŘÍPAD PRO SOUKROMÉHO DETEKTIVA
Autor
fungus2
Začalo pršet. Na střechu auta dopadaly s hlukem kapky. Brzo první kapky sjížděly po předním skle. Soukromý detektiv Aleš Vincent se na ně zadíval. Déšť zesílil. Kapek na skle rychle přibývalo. Automaticky sáhl na páčku od stěračů a ty dvakrát přejely sklo. Vzápětí si uvědomil, že to bylo nerozvážné. Již delší dobu seděl v zaparkovaném automobilu v řadě ostatních stojících aut a pohyb stěračů zaparkovaného auta mohl být podezřelý.
Rozpršelo se ještě víc a nespočet kapek bušil pravidelně do střechy. Přes rozpleskávající se kapky na okně upřeně hleděl na vilu vzdálenou několik desítek metrů před sebou. Očekával každou chvíli, že vyjde osoba, kterou měl sledovat. Mělo se jednat o klasické sledování manžela, jehož žena měla podezření, že on má milenku.
„Ach jo. Takhle neuvidím odjíždět ani tank.“ Pomyslel si při pohledu na proudy vody stékající po skle. Znovu spustil na krátkou chvíli stěrače. Vzápětí uviděl kráčející postavu, která držela v ruce deštník. Vycházela od vrátek vily.
„No vida. Už se bude konečně něco dít.“ Řekl si a sledoval, jak muž na dálku odemknul automobil, o kterém věděl, že patří muži, jehož má sledovat.
Muž rychle nastoupil do vozu. Netrvalo to dlouho a ozval se zvuk startujícího automobilu. Teď již nechal stěrače puštěné. Začal natáčet volantem kola do ulice a poté pravou rukou uchopil konec zasunutého klíčku ve startéru. Auto se sledovaným mužem odjelo od chodníku a rozjelo se po ulici. Nespouštěl z něho oči a po chvilce nastartoval motor. Sledovaný vůz se na ulici vzdaloval. Nechal ho dojet až skoro na samý konec ulice. Poté vyjel z místa zaparkování, a když sledované vozidlo zahnulo za roh, rozsvítil světla. Pak přidal na rychlosti. Za okamžik i on zahýbal za roh.
Déšť neustával a houstl. Pro sledování to nebylo zrovna moc ideální. Mezi sledovaným autem a jím jel jiný automobil a jeho řidič viditelně byl na mokré ulici nervózní. Zpomalil jízdu auta a Vincent hleděl, jak vozidlo sledovaného se začíná rychle vzdalovat.
„Sakra! Uhni trochu do strany!“ Vyhrkl naštvaně a přes kmitající stěrače střídavě hleděl na obě auta před sebou, přičemž to sledované se opět vzdálilo.
„No tak, dělej…“ Zalamentoval a pokusil se vůz před sebou předjet. To mu však nevyšlo kvůli jedoucí tramvaji na kolejích.
„To bych do toho…“
Řidič před ním zrychlil jízdu. Ne však na dlouho. Na semaforu se rozsvítila červená.
„Tak a je vymalováno.“ Konstatoval poté a stáhl dveřní okénko. Navzdory dešti se z něj vyklonil. Zahlédl rychle jedoucí modrou octávii, ve které seděl sledovaný muž.
„Tak, naskoč zelená!“ Vyhrkl vzápětí nervózně a sotva to dořekl červenou barvu vystřídala oranžová a po ní zelená. Auto před ním se rozjelo. Rychle se také rozjel a okamžitě předjel vozidlo před sebou.
„Nesmí mi ujet!“
Sešlápl pedál od plynu. Předjel další auto, jehož řidič na něho překvapeně hleděl a poklepal si přitom na čelo.
„To víš, někoho honím.“ Řekl mu na dálku a pozorně upřel zrak na ulici před sebou. Nikde sledovaný automobil neviděl.
„K sakru. Jestli někam zahnul..“ Pomyslel si a zadíval se přitom do dvou postranních ulic. Hned na to však spatřil modrou octávii jedoucí v zákrytu za dodávkou.
„Uf. Tak tady tě mám.“ Pronesl a zhluboka si oddechl.
Muž v octávii za několik minut najel na dálnici, po které však nejel příliš dlouho a sjel z ní na vedlejší silnici.
Stále hustě pršelo. Viditelnost se nadále zhoršovala. Brzy přes přední sklo zkrápěné deštěm a míhající se stěrače viděl koncová světla sledovaného vozidla. Ve zpětném zrcátku zahlédl za sebou jedoucí automobil. Ten jej vzápětí předjel. Bylo to tmavé BMW. To zvýšilo rychlost a předjelo i octávii.
„Blázne jeden ,kam se ženeš?!“ Utrousil na adresu řidiče BMW. Octávia po několika minutách jízdy zahnula na polní cestu.
„Safra, proč zahnul zrovna tam?“ Zeptal se sám sebe a chvíli ještě jel po silnici. Pak přibrzdil. Otočil se na zpět a dojel k místu, kde začínala polní cesta. Stáhl okénko a zahleděl se přes padající déšť na onu cestu.
„No, budu muset za ním.“ Řekl si a vjel na ní. Ujel několik metrů a za ním se objevilo v těsném závěsu ono BMW. Než se nadál, narazilo do něj předním nárazníkem.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI