Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMalé věci
Autor
Reky
Sedlák se zamračil, pak podrbal na hlavě. Poté ještě jednou přepočítal slepice. Jedna chybí! Tak to určitě byla liška, potvora. Viděl její stopy, jak se poslední dobou motala v blízkosti kurníku. Tak teď se jí konečně podařilo dostat dovnitř. Však to jí nedaruje! Teď jí ukáže kdo je tady pánem! S touto myšlenkou se sedlák chopil své staré dobré brokovnice a vyrazil do lesa. Po liščích stopách dorazil na paseku, kde se zrovna mladý lišák vyhříval na svém oblíbeném místě, užívaje si posledních podzimních paprsků – ani nezaznamenal rozlíceného muže, jenž dorazil na paseku. Sedlák sundal zbraň z ramene, zamířil a… Prásk. Na místě lišáka teď leželo mrtvé zakrvavené tělo. Muž uchopil lišku za ocas. Co s ní? Po chvilce přemýšlení vhodil zdechlinu do blízkého mraveniště. Ať se chudáčci malí také najedí. Nevšim si slepičích kostí, které se nedaleko od malého nenápadného mravenišťátka válely.
V mraveništi to vřelo. Od lidského tvora nikdo tak silnou odezvu nečekal. Sněmovna byla rozpuštěna, vlády se ujal generál. Mravenci vyhlásili člověku válku. Celá armáda se začala přecvičovat a brzy byla specializovaná na protilidský boj. Nastal čas na další akci. Člověče, těš se!
Sedlák stál ve dveřích chléva. Nemohl uvěřit svým očím. Jedna kravka chyběla! Ve svém lidském mozku – nejdokonalejším to výtvoru přírody – si rychle dal dvě a dvě dohromady. Zatracený vlk! Tohle té potvoře nedaruje! Už několik dní se motal kolem chléva, sedlák si všiml jeho stop tak před měsícem. V otázce jak si vlk otevřel dveře však mozek zklamal. Sedlák neváhal, strhl ze skoby pušku a rozběhl se po vlčí stopě do lesa. A tady ho máme škůdce. Leží na pasece, dosyta najezený, žužlá kost, hned vedle něj se blízko mraveniště povaluje kravská kostra, kterou už věčně hladoví mravenci stihli obrat na kost. Prásk! Lesem se ozval výstřel a na místě vlka teď leželo mrtvé, zkrvavené tělo. Sedlák zvedl chcíplinu. Hodil ji do mraveniště. Jen ať si dají, drobečkové.
Do skoro zničeného mraveniště dopadly první paprsky měsíčního světla. Na stupínku z jehličí plamenně hovořil malý mravenec. Kolem něj stojící dav zhypnotizovaně poslouchal. „ Mraveniště je zničeno. Zimu nepřežije. A kdo za to může? Člověk! Bratři a sestry, ukončeme naše životy cestou do nebe. Připojte se ke svaté válce! Zahubme tvora pekelného!“ ječel drobek do davu. Lesem se na poslední pochod vydalo hejno zfanatizovaných mravenců.
V sedlákově ložnici panovala tma. Muž spal poklidně na manželské posteli vedle své ženy. Kdyby však byl vzhůru, zbledl by hrůzou. Stará brokovnice se pohybovala po stole. Svůj pohyb ukončila s oběma hlavněmi namířenými na postel. Po chvíli míření se jakoby sám zmáčkl kohoutek. Poslední mravence sežehlo teplo z hlavní, ty co výstřel přežili zamáčkla samotná zbraň.
Sedláka probudil výstřel. Zděšením mrtvolně bledý muž se podíval na sebe. Byl celý od krve, ta však nebyla jeho. V očích se mu zračilo nejhorší. Podíval se na svou ženu. Namísto ní teď leželo mrtvé, zkrvavené tělo. Na stole se povalovala puška, kolem nikde nikdo. Ještě toho rána odvážela sanitka sedláka do psychiatrické léčebny.