Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJarní
20. 04. 2000
8
0
3869
Autor
Ženatej
Sluníčko nestyda si stele duchnu z mraků
a zemi ukazuje nahý bílý tělo.
Líně se protahuje (zcela bez rozpaků)
a dole vše co žije jarem zfamfrnělo .
Tak třeba za lavičkou, v trávě svěží barvy,
čuchaji roztouženě k sobě mladý krtci,
na pouti u Matěje tlustý moučný larvy
hledaj si šťastnej domov v perníkovym srdci.
V záhoně se salátem zase čtyři šneci,
vytáhli z pod ulity svoje slizký těla,
i když jsou bezpohlavní , dělaj stejný věci,
jak jiná zvířena, co větší štěstí měla.
A holky vyměnily uniformní džíny,
za sukně sahající ztěží pod zadeček,
co sotva zakrývají roztoužené klíny.
Jen já tu pořád stojím, jako pitomeček!
malinka_hvezdinka
26. 01. 2005malykuba01
03. 03. 2002
:o))) Ten Ženatej se mi fakt líbí! :o)
Miluju lidi s nadhledem a s humorem! :o)))
Ť
Proč pitomeček? Že žádná se za ženatým neotočí? Tak jí přečti báseň hravou a lehkou.