Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak si chytrý Jaroslav s Trojhlavým drakem poradil
Autor
člobrda
(a stejně tak i se stylem slova postarším, na Boženu Němcovou roz. Panklovou vzpomínaje )
Jak si chytrý Jaroslav s Trojhlavým drakem poradil
(
a stejně tak i se stylem slova postarším, na Boženu Němcovou roz. Panklovou vzpomínaje )Zaujímám polohu vležmo a listuji stránkami mnohdy nažloutlých knih. Všechny mají společného autora a já z nich teď musím něco splácat.
Tolikero pohádek, a tajemných příběhů lidí. Brzy jsem usnul a jen lehounce se čelem dotýkal příběhů 19. století.
Probudil jsem se o několik hodin později, oblečen v podivný to šat. Na nohou pevné čižmy (škorně), nohavice z pevného, leč starého plátna a pod hlavou režný žok. Nadzvedl jsem se na loktech a obhládl, co mne obklopuje. Stín rozložitého buku a kolem trávu podžírající ovečky s rolnicemi.
Povstal jsem a zamířil k pasákovi, abych zavedl řeč a zjistil, co se to se mnou sta
lo.“Jistě musíte být člověk, co přichází princeznu z područí drakovy vysvobodit. Tož na zámek lze tudy dojíti. I minci vytáhl a na zem vhodil a ta se začala odvíjet po hrbolaté cestě. Pranic jsem se nepodivil, a poděkoval. Ještě potkat chudáka pocestného a skývu chleba mu za radu dáti. Myslel jsem sobě a sledoval minci, kterážto u nohou do onucí obalených se pojednou zastavila. Pohlédl jsem na osobu a v roztrhaném to šatu starého děda spatřiv, do mošny sáhl a chlebovou kůrku jsem mu podal.
“I nechej chl
eba sobě”, odpověděl, odsouvaje mi ruku. “Právě spěchám na denní jídlo ke krčmářce a Tobě samotnému se bude chleba hodit. Cesta před Tebou je dlouhá a oči měj otevřeny.”Vykročil jsem dál, leč mince na cestě chyběla a když nazpět jsem se ohlédl, již jsem jen viděl jak děd ji do kapsáře skrývá. Nu co, pomyslil jsem si, ta mince málo by mi platna byla, zámek již na kopci vidím. Copak ještě ten vak v sobě skrývá ? Usedl jsem na kraj cesty a nahlédl doň. S podivem jsem vytáhl telefon mobilní, krabičku sir
kami naditou, sprej proti havěti hmyzí, šlehačku ve spreji, malou krabici prskavek, zřejmě ze včerejších nákupů, zpola vymačkanou tubu kanagonu a sicherku.Nechápavě jsem dal vše zpátky a pokračoval v cestě. V podzámčí to vřelo a lidé pobíhali sem a tam. Na rynku jsem vyslechl řeči o princezně přenádherné a draku o třech hlavách. Sákryš- to jsem v pohádce, řekl jsem si a vzpomněl si na Řáholeckého Čtvrtkova Rumcajse, který měl také co s drakem činiti.
To bych mohl omrknout, třebas by se mi podařilo draka zachránit. V jaképak větvi vývoje se tento tvor nachází ? Že by slepá vývojová ulička pterodaktylova? Obrovským přínosem vědě by jisto bylo mé počínání, kdybych rytířům v zahubetí pratvora zamezil.
Poznačiv si v putyce cestu k obludově brlohu, vykročil jsem rážně na nádvoří zámecké. Připletl jsem se do zástupů lidí, kteří snášeli své bohatství, aby od záhuby princeznu vykoupili. To vše se na trakaře pod dohledem žoldáků nakládalo. Za hlaholu trumpety polniční, vyrazil z velké brány královský kočár
a v něm podle postavy dcera královská s jemným šátkem přes tváře zahaleným.Hned za ním, celý zástup v doprovodů zbrojnošů se dal k pouti.
Půjčil jsem si, za stavením mlynářovým, starý dřevěný bycikl a vydal se pěšinkou úzkou zkráceně k brlohu. Celý ten čpěl sírou a smradem. Zdalipak stejný počet řití co hlav ten potvor má ? S kapesníkem kol úst snažil jsem se dobrati vnitřku jeskyně.
“Cítím člověčinu.” Zahřmělo jeskyní a já málem kapesník spolykal. Hbitě jsem se začal vakem prohrabovat a sprejem proti komárům důsledně jal se ovoňovati. Leč hřímot neustával, ba co víc, mnohem silněji se ozýval a stěnami jeskyně burácel. Napadlo mne o posilu si zavolati, leč operátor nevykazoval signál v této chladné noře. Než displej stačil pohasnouti obluda se kole
m prohnala, drobného tvora Diffusilem čpícího si nevšímaje.Repelent jsem v tu chvíli velebil a mít více času, dozajista SMSku firmě bych zaslal. Leč času do příjezdu kolony nezbývalo mnoho a tak jsem se rychle do díla dal, než potvor se v jeskyň navrátí. Rychle jsem tedy popadl lněný provaz, jež u kašny ležel a napříč jeskynní chodbou jej natáhl, naň jsem prskavky zavěsil, a do sebe navzájem je zahákoval.
To se již od širokého ústí ozýval jekot netvora, jenž zástupy lidu zmerčil. Rychle jsem tedy ještě zbytek prskavek do kytice svázal a k první prskavce kanagonem cestičku z tuby jal se vymačkávat. Vyšlo to téměř až k ústí, kde jsem nervóznímu ocasu netvorovu uskakovati musel. Lidé již před jeskynní stáli bledí jako stěny a na zemi první oběti jsem kol
em zahlédl.Zaječel jsem tedy tak mocně, že i další lidé hrůzou k zemi klesli. Tříhlavý netvor přimrazen přestal nesmírný puch vířit a škleby na třech hlavách ke mně pomalu stáčel. Nelenil jsem a prskavky zapálil, před princeznu vskočil a mocně s touto pyrotechnikou točil. Drak poplašen na ústup do jeskyně se dal. Nelenil jsem a prskající zápalnici k cestičce lepu přiložil. Ten se vzňal a plamínek modravý rychle za drakem do jeskyně pospíchal.
“Uvolněte východ všickni, sic přemnoho z vás trojhlavec pošlape.” I vskutku - tři zbabělé hlavy z jekotem kol nás se prohnaly, v lese širokou cestu zanechavši. Prskavky ještě chvíli v sklepu skalním ohňostrojem oplývaly, když jsem byl popaden a na bedrech do města nesen. Leč nevděčníci se mnou příšerně cukali a
spát mi nedali. Spát?“Vstávej, strašně jsi sebou cukal, co se děje?” Oči otevru a princeznu spatřím.