Případ Ježíšek

Vřítil se k nám do služebny, právě, když jsem s kolegou probíral ty nejnemožnější vánoční dárky pro svou rodinu.

“Zabil jsem ho” řekl ten muž navlečený od hlavy až k patě a myslím, že to vzal ještě jednou vrstvou od paty až k hlavě.

“Koho jste zabil ?” otázal jsem se nervózní chundelaté čepice s barevnou bambulí. Chlap si sundal zamlžené brýle a zatímco si prstem rozmazával mlhu na sklech, s uslzenýma očima řekl slabým hlasem: “Ježíška!”

“Ježíši!”, uteklo Heleně, právě přicházející služebními dveřmi, aby si postavila vodu na vařič. Měla taktéž zamlžené brýle. Venku musí být fakt kosa.

Ježíšek. Že si lidi vyberou zrovna tohle jméno. To musí mít před vánocemi šíleně narvanou schránku, pomyslel jsem si, pokud ho nezabijou.

“ Sedněte si. Řekl jste Ježíška?”

“Já ho nechtěl praštit, ale on byl strašně dotěrný a žena...”

“Aá, nevěra”, kolega se s pochopením zadíval na člověka, jenž se sám přišel udat a podal mu papírový kapesník na brýle. Muž si toho nevšiml a dál si hnácal prstem po sklech.

“Ano, tak to řekl. Lidi že mu jsou nevěrní. Že jsme cháska. Mluvil divnou řečí a na sobě měl divný hadry. Považoval jsem ho za reklamního paňácu ze Supermarketu, ale když se začal sápat po ženě, tak jsem ho praštil.”

Sáhl jsem po telefonu: “Tomáši, zjisti mi jméno toho napadeného v Kaprově ulici..počkám...”

Muž se díval na své palčáky a snažil se v nich pevně uchopit podanou sklenici vody. Nebylo to naštěstí mé oblíbené sklo.

“...Ježíšek, tři žebra, otřes.. díky, ještě se ozvu, mám toho útočníka v kanceláři (v čepici s bambulí, chtěl jsem dodat), díky Tome..”

“Máte štěstí, těma palčákama jste ho nezabil. Teď všechno popište. Takže on se pan Ježíšek začal sápat na vaši ženu. Proč? ”

Muž odložil čepici s bambulí a uhladil si vlasy.

“No byli jsme nakupovat dárky a žena chtěla koupit něco vánočního, nějaký ten věnec, já se v tom nevyznám , vybírala to ona , bylo to zelené s umělýma šiškama a na tom věnečku seděl ten červeno bílej.. no Santa Claus... v ruce měl ponožku a v té ponožce tlačítko. To když se stiskne, tak ten věněček se rozbliká a hraje nějakou přiblblou melodii, asi taky vánoční, na čtyři tužkové to je..”

“ No on se sápal po tom věnečku a řval: nedejžto pánbu dopustit, takovouhle patlaninu za mně považovati. Odstrkovali jsme ho, ale on si nedal říct, pořád mluvil o tradici a znesvěcení Vánoc, nakonec nám vytrhl ten věneček za tři stovky a praštil s ním o zem, a tak jsem ho praštil. Ten věneček pak začal blikat a hrát, a vedle něj ten podivin, koukal tam tak překvapeně, no a my...utekli jsme.”

Zazvonil telefon. Po chvíli jsem zavěsil a kývl na kolegu: “Dokonči to s ním, prosím tě, ten zraněný zmizel z nemocnice a napadá nějaké lidi u obchodu s hračkama v Lékarenské. Jedu tam.”

Modré výstražné světlo policejního vozu bliká po hustě padajících vločkách.

“Už tam budeme, poručíku, tady za rohem”

Nikdo nebyl zraněn, ale ani Ježíšek nikde.

“ Základna, poručíku, máme další hlášení. Z Tesca kousek od Vás, taky Ježíšek. Tam jsou škody větší, ochranka firmy jej zadržela.”

Ježíšek vypadal daleko lépe, než se dalo očekávat při zlomených žebrech a otřesu mozku. Oči mu zářily hněvem a zatímco kolem něj ležela spousta panáčků v šatech Santa Clause v naprostém tichu, Ježíšek láteřil:

“Chásko zlotřilá. Vy nevěřící pacholci. Vy hříšníci. Takto vy jméno boží špiníte a dary přijímáte? Cožpak nekáží již v kostelích o božím slově a namísto toho barvou červenou a bílou pomalovávají sochy Ježíšovy? Co se stalo s lidským pokolením, ovcemi Božími?”

Sanita si jej odvezla zpět do nemocnice a před Tescem nastal opět Vánoční ruch.

Ve služebně už seděl kolega sám a právě vytahoval ze stroje výpověd pana Bambulky.

“Volal jsem do registru, Máš ho na stole. Loni řádil v Plzni.”

Odpoledne jsem po cestě domů šel koupit pár drobností a zastavil jsem se u regálu s ozdobami. Úplně vlevo byl malý papírový betlémek, jinak byla celá plocha osázena paňákama v barvě coca-coly. Zaplatil jsem za betlémek a cestou domů jsem si ho prohlížel.

Spočíval tam v malých jesličkách z kartónu. Ten večer jsem synkovi vyprávěl biblický příběh a pak jsme si od sousedů půjčili Rybovu mši.

Žena se na mně starostlivě podívala, vyprávěl jsem ji tedy o dnešním případu. Druhý den jsem zajel do nemocnice za Ježíškem. Na skříňku jsem mu postavil papírový betlém přizdobený pentlí. Ježíšek se na mně slabě usmál.

“ Je na kapáku, ještě v noci vyváděl, ale nakukali jsme mu, že už jsou obchody stejně zavřené, tak se uklidnil.”

O pár dní později, se mi pro něj podařilo vyřídit propustku. Teď o vánocích tedy nebudeme u stolu tři. Budeme trávit Vánoce s opravdovým JEŽÍŠKEM.