Prostě dopis...pokračování

2.  Ke šlechtictví :

     Ani tato instituce nebyla zas tak hloupým zařízením, i když za těch dva tisíce let prodělala vývoj jako snad žádná jiná, od římských jezdců přes členství v bojovnických, loupežných a dobyvačných partách, které v době éry " Stěhování národů  "   zabíraly země a lid zde osedlý, což ostatně bylo skoro totéž ještě za Viléma Dobyvatele v Anglii  či knížat Václava (svatého) či Boleslavů v Česku,  až pak nastala jakási cizelace rytířství ve válkách křižáckých, a následně v době trubadůrů, ale to již byla země a lid pěkně rozdělena do jednotlivých panství, a Statuty vévody Konráda nastala dědičnost panství ze zákona ( r.

1176  ), a když si tak šlechta zemi a lid pěkně zprivatizovala, a privatizace byla v plném rozsahu uzákoněna, nastal boj o moc politickou, ale to bychom opakovali známé dějiny, kdo co jak kde vyhrál či prohrál , něco si pak zpátky reprivatizoval král Ferdinand I., hlavně roku 1547, hodně toho přeprivatizoval i král Ferdinand II. po roce 1620, co se málo ví, že dědičnost selských gruntů pro sedláky vyhlásila už císařovna Marie Terezie tuším roku 1770 ( jen poddanství gruntů a robota trvaly až do r. 1848 ), -  ale tady jde o tu formu šlechtictví, u níž se skončilo nakonec po roce 1848, a je jedno zda u nás nebo třeba v Anglii. Kdy šlechtic už není despotou a privatizátorem-uzurpátorem, ani směšnou figurkou pomazanou s máslem na hlavě, ale šlechtic je předním z národa ve smyslu               " Noblese oblige "  ,   a národ má určité vzory ve smyslu pozitivním, a obráceně povyšování do stavu šlechtického za zásluhy přece jen má daleko výraznější zvuk - už kvůli té tradici dvou tisíc let, - než udělování různých řádů, záslužných křížů a medajlí. Je pravda, že Francouzská republika při své dvěstěleté tradici má určité řády, které řekněme také už mají nějaký zvuk, ale i tak si myslím, že jeden zasloužilý šlechtic by u nás pro ostatní občany byl lepším vzorem, než deset čtyřkoalic.

3.  " Ó tempora,  ó mores  ! " : 

     Nejen čarodějnické procesy, všechno je vesměs jinak.  To je jako ta monarchie, lidi když se řekne monarchie, hned se ptají:  " a kdo  bude ten, který bude vlastnit to zlato, ty jachty, ten Buckinghamský palác se vším pozlátkem ? "  a začínají se tetelit závistí, jak to, že oni ne a že by se na to pěkně podívali, aby měl někdo víc než oni. A přitom smysl je někde jinde a kdo by dnes toužil po monarchii kvůli představě bydlet v Buckinghamském paláci - byl by docela chudák.  I když lid obecný vesměs to bude posuzovat, že kdo po tom Buckinghamském paláci netouží je stejný trouba, jako ten, kdo najde naditou peněženku a jde ji poctivě odevzdat na policii  ( což je perfektně popsáno už ve Švejkovi ). Čili to je hned jeden prakticky neřešitelný rozpor, ale to už jsme zas v rozporu  " politika obecně "  jak jste o tom mluvil právě  17.10.2000.

     Jinak občas taky zabrousíte do srovnávání stavu za komunismu, potlačování individuálních respektive osobních práv a svobod atd.  Zrovna mi tak v té souvislosti napadlo srovnání, jak jsme někdy v roce 1964 přišli vcelku až dobrovolně o vilu v Praze, kterou předtím dědeček nechal s využitím celoživotních úspor v roce 1936 postavit ( zemřel 1948 ). Byt pak národní výbor nadekretoval jiným snad potřebným nájemníkům ( byt 3 + 1 byl dokonce tehdy dále rozdělen dvěma rodinám ) a našim se tam už nikdy nepodařilo dostat. A tak se vily zbavili hehdy nejekonomičtějším způsobem, a z dnešního hlediska naprosto za babku. Ale proč to říkám:  protože vlastnictví bylo tehdy přítěží,  tím spíše  vlastnictví, které ač vlastně nevelké,jste stejně nemohli užívat, jen k němu měli závazky. Ale tohle přece nebyl režim, který tu zavedli až komunisti. To byl režim, který tu zavedli už Němci za Protektorátu. Ten režim specielně a názorně předvedl, že záchrana života má přednost před nějakým blbým vlastnictvím, že vlastnictví je věc velmi relativní, a že ta relativita vlastnictví se vůbec netýká jen majetku Židů, který byl první na ráně  ( A jako takový byl už v prvních letech Protektorátu  d ů s l e d n ě  přeprivatizován ).  Komunisté jen pokračovali v nastoupeném trendu, ke kterému jsme metodou šoku byli přivedeni už v roce 1939, asi tak stejně jako zavedením jízdy vpravo.  S tím, že za komunistů zůstaly tolerovány určité byť očesané svobody a vlastnictví - zůstalo zachováno vlastnictví chaty, osobního zařízení bytu, později i auta - ne však vily. Vlastnictví vilybylo už na indexu. ( I když můj otec patřil ještě k těm, kterým bylo auto v rámci procesu převýchovy zabaveno - za teoretickou náhradu - a údajně bylo posláno do Koreje ). Ale v roce 1949 to nebylo nic, nad čím by bylo třeba se podivovat - rekvizice aut, za teoretickou, prakticky nedobytnou náhradu přece od roku 1942 u nás běžně dělali i Němci - pro válečné účely - a pokud auto nebylo výdělečným prostředkem potřebným pro chod Protektorátu.....  A kdo nás do tohoto, napřed i víc otrockého režimu ( za Protektorátu ), později méně otrockého režimu ( za nadvlády SSSR ) prodal ?  Určitě ne Dr. Edvard Beneš, ani JUDr Emil Hácha, ale v roce 1938 západní nesocialistické velmoci - kde také tehdy měli třeba problémy se svým Ku-Klux-Klanem, ... - které nás doslova jako zástupnou oběť za sebe napřed prodaly Hitlerovu socialismu, a v logice běhu věcí pak následně i Stalinovu socialismu.

     Ale zpět k tomu, co jste říkal Vy ve svém projevu 17.10. Myslím si, že jsem i historik, i filozof. Vím i o blbostech, které se dělaly i za starého Rakouska ( " Omladina ", připitomělá propaganda, špehování, sledování, dílčí diskriminace, zavlečení do 1. světové války - i když toho Ferdinanda jsme v Sarajevu opravdu nezastřelili my - hlad, rozvrat hospodářství i zásobování, marný boj s českými i nečeskými                 " keťasy " .............. mimochodem ono i v socialismu je zatím nezodpovězenou otázkou, nakolik za nedostatek toaletního papíru nebo nových bicyklů mohly chyby v plánování anebo příčinliví vedoucí drogerií, Kovomatů a Mototechen, pro které bylo výnosnější říkat:          " není, nedošlo, nemáme, ptejte se příští týden... " , kdežto pro známé na výměnu a pro známé známých za mírnou úplatu bylo všeho do sytosti..... prostě jak uměle vytvořit nedostatkové zboží a z nedostatkového zboží výnosný podpultový artikl.  Zažil jsem to a vím, že nic sice nebylo, ale vše se dalo sehnat, jen musel mít člověk dostatek dobrých známých. A protože většina národa měla někde nějaké dobré známé, v zásadě jsme vesměs nedostatkem toaletního papíru netrpěli, i když v regálech běžně nebyl. Schválně, jestli se najde ještě nějaký objektivní člověk, který uzná, že ten režim kurvil ještě někdo jiný, než socialističtí plánovači, kteří vycházeli z nějaké statistické spotřeby na kus a rok.

Závěr: Chápu důvody i atmosféru, ve které Češi tak nadšeně bourali Rakousko. Ale když si sečtu všechny ztráty za těch uplynulých 80 let, tak mi vychází, že optimální řešení to nebylo. Kdybychom v rakouském soustátí zůstali, mohli jsme se vyhnout ztrátám a devastaci většího rozsahu, respektive být tam, kde je dnes samostatné Rakousko. Nechci říkat dál,  to už by byla dedukce " kdyby ", ale stejně jako Rakousko ano,  protože to s námi  mělo v r. 1918 stejnou výchozí základnu, a to tam kde je - je jako hmatatelný " corpus delicti ".

Se srdečným pozdravem                 Jarda KASTELÁN