Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Prach jenž obrací se v tebe

10. 01. 2003
1
0
1028
Autor
monsignore

Naše atomy putovaly dlouho,abychom si mohli pohledět do tváře......

Mlčíš

Nenávidím to ticho

Puknu vztekem z toho velkého Ničeho

Rozetnu tvou tvář na polovinu ,mě a tebe..chci zvuk

...........nechci už slyšet křik střepů zlého zrcadla, jež chce vědět

......................kdo, že je to nejmilovanější.....

jsi dokonalost

jsi opak

jsi následek

nezvládám tlumit tvoji bouři

                                hřát chlad na tvých dvorcích

 A                              na gloriole vztyčených chloupků

                                  vlhčit suchý vztek

                                  sušit vlhký   zrak

 omlouvat kompozici Prázdna

Ale když chci rozpoltit tvůj pohled ve zvuk 

za vzájemného ochutnávání z našich společných kalichů hořkosti

až pukne náš společný žal

v milovaném tichu

odcházíš                        

 

 

 

 

 


monsignore
17. 06. 2003
Dát tip
to je sex ...:o)

Ach, monsignore :o) Vy naturalisto :-D

Evita: Drsně řečeno...

Evita
28. 05. 2003
Dát tip
Je tam sex! Nepletu se?*

alim
05. 03. 2003
Dát tip
mam pocit, ze je to vspominkove - venovane, cili osobni...odchazime vsichni...jen pocity dokresluji, co se vlastne udalo...:-)

katugiro
12. 01. 2003
Dát tip
místy je to až kýčovité, ale jinak poměrně dobré... :)

...

Drownedgod
10. 01. 2003
Dát tip
...mlčky odchází ten, jehož křik není hoden našich sluchovodů a rozeznání ticha stává se rutinou ve shonu zvuků vzteku a nepochopení dokonalosti...:-)))*t*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru