Záchodový příběh

   Bylo už pozdě v noci, okolo půlnoci. Blesky lítaly po obloze jak prdlé, spršky deště dopadaly roztříštěným oknem na záchodovou mísu a kapky čeřily vodu v ní. Naráz to v hajzlíku zabublalo, ven pomalu a šátravě vylezla černá slizká ruka a zachytila se okraje mísy. Za ní se vynořila druhá ruka, potom se objevila veliká šišatá hlava s řídkými pramínky dlouhých mokrých tmavých vlasů, vrásčitým čelem, propadlýma růžovýma očima, dlouhým zahnutým nosem a širokou hubou beze znatelných rtů, z níž trčelo pár ostrých zažloutlých zubů. Ruce se zapřely o okraj záchodu a ven se vyhoupnul hubený trup s vysedlými žebry a za ním dlouhé vyzáblé nohy s kostnatými žilkovitými prsty a krátkými drápky na každém z nich. Tvor byl celý černý jako noc a jeho vlhká kůže se mu zaleskla, kdykoliv na ni dopadla záře blesků, které následovaly těsněji a těsněji za sebou se stále se zrychlující frekvencí.

Tvor seskočil na dlážděnou podlahu a pleskavě doťapal k nedovřeným dveřím, zanechávaje za sebou temné mokré šlápoty. Chvíli tiše naslouchal, pak se postavil na špičky, zlehka pootevřel a vyhlédl na chodbu. Všude byla tma a nikde nikdo, jenom na schodech seděl starý kocour Keks a flegmaticky na tvora koukal. Tvor varovně zasyčel. Keks jenom malinko pozvednul obočí. „To sis mohl odpustit.“ pronesl lhostejně. „Já tady nehlídám.“ „Pchrrrrrr! V tom případě ti nic neudělám.“ zaprskal tvor. „To bych ti taky neradil.“ Keks začenichal a nakrčil znechuceně čumák. „Páchneš, jako bys vylezl ze septiku.“ „A odkud sis myslel?“ Tvor hrozivě vykulil oči, vycenil zuby a poklepal drápky na nohou o podlahu. „Jsem záchodový démon. Bydlím tam.“ „Těší mě. Pan Keks, kocour. Bydlím tady. Tlapku ti podávat nebudu.“

   Záchodový démon cosi nesrozumitelného zabručel, pak popadl zásobník na toaletní papír, vysypal všechny role na podlahu, posadil se na převrácený odpadkový koš a začal trhat papír na kusy a házet do mísy. „Ucpeš rouru.“ zkonstatoval netečně Keks. „O to mi de.“ Démon se nepatrně pootočil ke svému náhodnému společníku. „Proč?“ zeptal se kocour, spíše aby řeč nestála než z valného zájmu. Démon přimhouřil zraky. „Pchchchchchch. Proč? Žumpa je už skoro plná, deset let ji nevyvezli! Kdo v tom má bydlet? Jak k tomu přijdu? Někteří lidi jsou strašní.“ Keks přisedl blíž. „A co s tím má společného ucpaná toaleta?“ Démon se k němu spiklenecky naklonil. „Mám skvělý plán. Ucpu záchod tak dokonale, že budou muset zavolat fekální vůz. Jiný hajzlík nemají. Trochu to tím popoženu.“

   Během hovoru rozcupoval poslední roli, jednou nohou nacpal chuchvalce papíru úplně dolů a pověsil se na splachovadlo. Chvíli se na něm houpal, pak seskočil a dlouhým prstem zamíchal v houstnoucí vodě. „Nádhera.“ Zamnul si pařáty, až mu zapraskalo v článcích. Keks se nahnul nad mísu. „To budou mít domácí radost.“ Pokýval uznale hlavou. „A co ty? Kde budeš mezi tím bydlet?“ „Klid.“ Hajzlduch plivl na zem.“ Mám dole nouzovou odbočku. Je to tam těsné, ale aspoň týden vydržím. Otřásl se, až z něj záchodová voda stříkala na metr daleko. „Fuj!“ vyjekl Keks. Démon se protáhnul. „No nic, abych zas šel.“ Naposledy spokojeně pohlédnul na své dílo a vlezl do záchodu. „Šťastnou cestu.“ Popřál mu trochu ironicky Keks. „Tak za dalších deset let.“ zašklebil  se démon s náznakem úsměvu a než se definitivně potopil, podrbal kocoura za uchem. „To už tu asi nebudu.“ vzdychl si Keks a sledoval, jak se nad démonem zavírá voda.