Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepředposlední
Autor
unseen
Chutná vzduch ostře, chór hřmí vlny,
jež hřbety sunou stále výš
na skalní ostroh, šedý kříž,
na jehož vrchu tiše strmí
trosky pusté jak mrtvá víra,
jediné okno slepě zírá
do tmy. Tam sotva uslyšíš
o naději, co neumírá.
Za oknem pokoj prachu plný,
kde oheň dávno vyhas již;
přec k popelu se stále níž
muž vlasů bílých, bez poskvrny,
kloní, marně se chladu vzpírá.
čas - ledový dech netopýra
pověst už dávno odvál, v níž
naděje nikdy neumírá.
Běh roků rozechvívá struny
v otcově nitru, struny z nichž
zoufalství tkalo pevnou mříž -
- s posledním synem život slunný
navěky zhas, už jenom síra
chuť ztráty starci v duši vtírá;
sebeklam přišel o svou skrýš,
naděje, co prý neumírá.
Muž srdce věky v dlaních svírá
a skonu není o nic blíž:
beznaděj jenom neumírá...