JAK VIDÍM SVĚT ( TAJEMSTVÍ HMOTY )

Tady se po mně chce, abych to napasoval na úvahu, báseň či blbůstku, když je to vlastně základní stať o podstatě světa....... tedy ve své první verzi z roku 1980, když jsem se snažil suchou teorii přetlumočit do aspoň trochu čtivé podoby .....\"Jak vidím svět\" ostatně říkal už Albert Einstein a moje TEORIE DIMENZÍ navazuje na teorii relativity .....( aspoň co se věcného důkazu pro existenci dotýče ).

 

 

Jarda KASTELÁN:    J A K   V I D Í M   S V Ě T

              (  TAJEMSTVÍ  HMOTY  )  

 

I.  MOTTO : 

" Co hmota jest, nelze říci jinak, než že jest podkladem zevnějšího dění, co však tento podklad sám o sobě jest, tvoří filosofickou záhadu obzvláštního významu, nejen proto, že se odtud prolamuje řada zásadních pojmů, metafyzických ( substantialita, příčinnost, prostornost ) , nýbrž že i - dualismus a nihilismus vyjímaje -  pro všechny ostatní metafyziky spadá v jedno s podkladem světovým vůbec. První, kdo hmotu označil jako neurčitelnou, byl Anaximander ( kol. 500  př.Kr. ) ........... Na tuto neurčitelnost přistoupil i Aristotelés ..... Po mínění obyčejném jest hmota jsoucnem bezprostředně daným a také tím nejjistším ( srv. i etymologickou souvislost slov hmota a hmat v češtině ),  jest po běžném názoru materialistickém pralátkou, z níž vše povstává a z níž jediné dlužno zjevy vysvětlovati.  A to jest i stanovisko věd přírodních, pokud ....... z ní tak, jak zkušenost ji dává, zjevy vysvětlují.  Než při bližším  přihlédnutí jeví se věc opačně, že ze zjevů spíše jest potřebí vysvětlovati či teprve konstruovati hmotu. Neb co vpravdě nám dáno jest, jsou představy naše ...... zkrátka hmota jest zjev.  "

 

OTTUV SLOVNÍK NAUČNÝ,  díl XI. str. 386

 

" Pokud  zjevu hmoty se přikládá realita, lze tuto pojímati buď jako něco nepřetržitě souvislého, jako plynulo ( continuum ), nebo jako discretum, t.j. složenu z pračástic od sebe odlišených ( atomismus ). A tuto realitu možno si pak pomysliti buď jako sílu  ( dynamismus ) nebo jako klidný podklad bytný  ( mechanismus ), nebo konečně že síla nerozlučně s podkladem tím jest spojena, tvoříc jej vnitrným či živým ( hylozismus ), tak že určování reálna hmotového by se dálo na jedné straně buď atomismem nebo kontinuem, na druhé straně pak mechanismem nebo dynamismem.

 

Myslíme-li hmotu jako kontinuum, přiříká se jí tím dělitelnost do nekonečna, každá sebe menší její částice obsahovala by znovu nekonečnou mnohost nových částic atd., a nikdy bychom vlastně nedospěli k tomu, co hmota v podstatě své jest, jakož bychom i obráceně nikdy z takovéto do nekonečna se drobící látky celků žádných nesložili. Pročež, poněvadž pojem tento jest sporný, zbývá mysliti si dělení to jen do určité meze možným, čili jinak pokládati hmotu za složenu z částic diskretních ( nedrobů ). .... A ve smyslu tomto rozhodla i moderní fysika a chemie, přijímajíc hypothesu atomistickou .......

 

Hmotu ......... nepředstavujeme si do nekonečna dělitelnou, nejmenší její částice, které prokazují vlastnosti celku, slovou molekuly .......

 

Molekuly .......... obsahují v různém počtu a uspořádání atomy, poslední to částečky kvalit nejjednodušších, prvků .... dále nedělitelné, neproměnné a jako hmotu vůbec naprosto nezrušitelné. Výraz tomu dáváme principem o zachování hmoty ..... Ale i kvality jsou nezrušitelné a nezměnitelné ...... "

 

OTTUV SLOVNÍK NAUČNÝ,  díl XI., str. 386 - 387

Tisk dne  1. 4. 1896

 

 

II.  D ů v o d o v á   z p r á v a :

 

Hmota je téměř nic                                                 ( + )

a mnoho nic tvoří něco.

Tak mi to napadlo.

Jednou.

Jako student.

 

Už kdysi ve škole,

když nám vykládali,

že lidí věřili

na hmotu z nedělitelných

kamínků, oblázků,

kuliček, atomů,

viz Demokritos.

( Na hmotu ze spirál

  věří jeden bádal ).

Věřili prazákladním živlům:

vodě, ohni, vzduchu.

Věřili na kámen mudrců,

amulety, totemy, bůžky,

permony, domácí skřítky,

na pravdu božích zjevení,

na mnohé jiné

podivuhodnosti

 

               jež veleknězi káží

               za hodné uctívání.

 

Už kdysi ve škole,

když jsme naslouchali

vrcholu učenosti,

že hmota je z molekul.

Molekuly z atomů.

A ty atomy

nejsou poslední !

Považte,

ještě mají jádra !

Elektrony, neutrony, protony,

fotony, rozličné ionty.

Tenkrát to byla

světová novinka,

stejně jako

atomová bomba

nad Hirošimou.

Neutronovou bombu

ještě neobjevil

 

               Muž,

               který chtěl být bohem.

 

Rostlina má buňky,

i tělo má buňky,

proudí jím krev a míza -

- hmota z molekul,

katalyzátory přenosu

myšlenkových reakcí,

vitaminy, dopinky,

adrenaliny, inzuliny,

když je má tělo

v potřebné míře

- jak si pak krásně

funguje ........

 

               Což říkal už Louis Pasteur

               i rytíř Purkyně.

 

V ten moment

neopakovatelný

se zrovna rodí

pulzující život.

Cosi se chvěje

jako holátko

učící se létat.

Tak by bylo potřeba

- stále se nedaří vznést !

Jen vánek strachu

čeří chabé chmýří.

Možná vzniká láska,

skleněný živý květ    

nejvyššího řádu

naší galaxie.

Pochody fyziologické

zapůsobí svým řádem

budou-li mít biorytmy

potřebný poměr

nenahraditelných substancí,

iontů a prvků

Mendělejevovy soustavy,

záření, vlnění,

- prostě energie

podle Einsteina.

Zákony naší dimenze

ničím nenahradíš,

ač se o to také

leckdy kdekdo snaží.

 

               Radši nejmenujme.

               Nesuďme, abychom

               nebyli souzeni,

               řekl ten, jehož jméno

               není vhodné

               příliš popularizovat.

 

Tak mi to napadlo.

A musel jsem se smát,

jak je to jednoduché

- nebo skoro:

jak by rád člověk

uzavřel do své klece,

podřídil si jak kolonii

na řece Zambezi

s černochy, tygry a mědí

celý mikrosvět

atomů, buněk, molekul

a iontů

aby mu sloužil.

A člověk aby

mohl panovat !

Neboť kralování

je výsadou lidstva.

A i když Země

už není kosmu středem,

my lidé přesto jsme

středem vesmíru !

 

               Jak Cecil Rhodés

               v kruhu svých lambs !

 

Ta honička, v níž

člověk vypjal síly

podchytit HLAVNĚ

pevný konec,

pevnou částici.

PEVNÝ BOD ............... neboť

- dejte mi pevný bod

   a pohnu Zeměkoulí !

 

- To byl taky jeden

   pošetilý vědec -

   vždyť Země má vždycky

   větší hmotnost,

   nežli je hmota

   jeho drobného těla,

   i kdyby našel

   ten svůj pevný bod ! 

 

Je Zem střed vesmíru ?

Není-li, tedy proč ?

Středem je spíš Slunce

hádal Aristarchos

a bylo to dávno.

Nebo je středem vesmíru

naše galaxie ?

Usoudili ti osvícenější

v minulém století.

Za Flammariona

se už začala

hlásat existence

více galaxií.

Svět kouzel Julese Verna

si zvykl na větší rozměr,

- než měly poklidné

bílé kostelíčky

s lipovým stromořadím

- úkrytem ptáků, pastvou včel,

pod ultramarinem

klenby báně nebes

v nichž sídlí

nejvyšší dobro.

Přišla relativita.

Prostoru i času.

Dodnes se tvrdí

- snad dokonce vážně -

že vesmír se

počinem prvotního výbuchu   

supernovy

stále rozšiřuje.

 

Ach ano !

Hlavně že ZAS CHYTILI

do pastičky na myši

za korunu na péro

PRVOTNÍ ZAČÁTEK

před pěti

miliardami let !

Mají na to

rudý posuv spektra

 

               Pošetilí vědci !

 

Země je kulička.

Takový malý atom.

Sluneční soustava

tvoří molekulu.

Jak nám to ve škole

znázorňovali

na maketě

molekuly.

Každá molekula

má trochu jiný tvar,

nemusí vždy být koule,

elipsa, mnohoúhelník.

Naše galaxie

- je kus pevné hmoty

  křemenného oblázku

  vyšší dimenze vesmíru.

- Plátek jiné vesmírné růže

  ( možná i tak omamně voní

    výpary mezihvězdného prachu ? )

- Kapička vody,

  která zrovna letí

  z oblaku někam

  do veliké louže

  a spektro duhy bouřky

  vytvořilo rudý posuv

  na pár tisíciletí

  než kapička

  se spojí s tou větší vodou.

  Struktuře atomů a molekul

  se tím nic nestane,

  - možná jen galaxie pak poletí

    trochu jiným směrem .......

    - třeba z té louže poplují

    proudem bystřiny

    do veliké řeky

    a řekou k modrému moři

    jak je to zvykem

    na naší zemi,

    ačkoliv nemůžeme

    tak docela měřit

    zkušenostmi z naší dimenze

    strukturu dimenzí jiných.

 

    Právě se to stalo ?

    - možná to potrvá

    miliony našich let -

    Leč vědci zajásají:

    objevili modrý posuv,

    - nebo třeba černý posuv,

    potečou-li do té říčky

    zrovna kaly z fabriky .......

 

- Možná je náš vesmír

  buňka mozku

  vesmírného tvora

  jenž zrovna přemýšlí

  jak zjistit prapůvod hmoty.

  Jak chytit 

  součástku hmoty

  za šosy.

  Jak rozbít hmotu na atomy !

  Jak vytvořit nukleární bombu,

  kterou můžeme házet za krk

  svým soupeřům a sokům !

 

               Ten pošetilý vědec,

                který se cítí být 

                středem všeho dění

                jenž poslání má

                aby panoval !

 

Pošetilý vědče,

kdy zjistíš,

že ta buňka tvého mozku,

která ti našeptává

fantastické návrhy,

obsahuje miliardy galaxií

jako je ta naše

a že ten jeden bezvýznamný iont

kteréhosi nepolapitelného atomu,

to je naše Sluneční soustava,

která zrovna funguje

jako katalyzátor

elektromagnetického zápisu

v tvé šedé mozkové kůře ?

 

Ale to naše nejsilnější

dalekohledy nedokáží.

Možná, že iont naší

Sluneční soustavy

je zrovna ve tvé zkumavce

urychlovačem pro zkoušky

tvých jaderných reakcí.

 

Možná, že zrovna

nutí k vyměšování

tvou slinivku břišní !

Anebo  působí na trávení

tvých střev !

 

               Pošetilý vědče !

 

Co ty víš o mikrosvětě

z hlediska své dimenze !

Za kolik století se ti

podaří identifikovat

Slunce, a také

Zeměkouli,

který tvůj gigantický

mikroskop,

urychlovač štěpení

neutronových jader

zaregistruje život na Zemi ?

Překvapeně možná vykřikneš:

Koukněte, tady

pod sklíčkem mikroskopu

se cosi vylíhlo,

co tu

ještě včera večer

( před pěti miliardami let  )

nebylo !

 

Možná ti za to dají

Nobelovu cenu

- tvé dimenze.            

Nebo tě za trest

pošlou do kolonií

- tvé dimenze.

Kdož ví !

 

Možná se za své

poznání

necháš upálit

jak Jan Hus

nebo

Giordano Bruno.

Možná si řekneš

" Moudřejší  ustoupí "

s Galileem.

 

Kdo všechno je vůbec

schopen pochopit,

že každý atom

je svým vlastním světem,

svým vlastním mikrokosmem

a makrokosmem zároveň ?

Že rozměr našich atomů

není tečkou, kterou

můžete připíchnout špendlíkem:

" zde vizte pevný bod hmoty ! "

 

Připíchli byste špendlíkem

nekonečný vesmír

s nespočetnými galaxiemi

a čímsi dalším,

co vůbec neznáme,

 

               s čímž Demokritos

               jaksi nepočítal.

 

Každá forma hmoty

má určitý rozměr.

Atom v sobě ukrývá

vesmír slunečních soustav

a naše galaxie

je atomem kterési

vyšší dimenze

- lze-li vůbec

  o něčem říci

  co je vyšší

  a co nižší

  ( na to bychom totiž

    museli mít

    ten pevný bod ) .

 

Buď vítán,

Einsteine Alberte !

Ledacos pochopils,

ale lidský život

je asi příliš krátký

k pochopení 

jednoduchosti,

kterou který čert

může dokázat ?

 

Pravda, snad je

jednodušší

rozbíjet molekulu vody

na atomy vodíku.

Z hlediska naší dimenze

- nenasycené energetiky -

věc jistě bohulibá.

Snad bohulibá.

Nepříliš bohulibá.

Někdy škodlivá.

 

               Pošetilý svět,

               jenž vidí rozkvět

               v rozbíjení,

               místo v syntéze

               rozporů !

 

Každopádně těm JINÝM DIMENZÍM

na tom tak dalece nesejde,

co že si dělá

jistý iont

z kvadrilionu iontů

jejich hmoty.

Neboť hmota

působí svou masou,

jedinec tvoří

jenom součástku,

ojedinělý - třebas hvězda,

osamocený - třebas suverén,

bezvýznamný - třebas vrchol dokonalosti,

jež je pojmem relativním.

Sám o sobě

jedinečný

čímž to

začíná i končí.

 

Pošetilí vědci,

toužící poznat

prapůvod,

prasoučástku hmoty !

Není prasoučástka,

není počátek,

celá galaxie

je mžik věčnosti, 

kterou si jako nekonečno

nedokážeme představit,

je jen jedním atomem

kteréhosi jiného světa

ač v sobě skrývá 

světů bezpočet !

 

Pošetilí vědci,

toužící zachytit hmotné jádro !

Všechno je nic -

a mnoho nic tvoří něco

formou vztahů

k příslušné dimenzi.

Chcete to podržet -

- rukou se propadáte

do jiných dimenzí

a z každé vidíte míň a míň !

 

Hmota je energie -

- hmota je pohyb -

Chcete si chytit

do síťky na motýly

ten pevný bod ?

- Který tu někde

prokazatelně byl ?

- Už po něm sekáte -

Držíte nic !

 

Hmota se rozpadá

na stále menší částky

- přechází do dimenzí,

kterým nerozumíte.

Které NEJSOU

Z VAŠEHO SVĚTA

 

               Pošetilí vědci !

 

- Bylo by to ušlechtilé,

  neboť člověk má znát

  stále víc a víc,

  aby si byl vědom

  svých omezených možností

  které se mu

  stále víc a víc

  smrskávají 

  s rostoucím poznáním.

 

- Bylo by to ušlechtilé

  kdybyste rozuměli

  NAPŘED DOKONALE

  VLASTNÍ DIMENZI.

  I Einstein na tohle

  v závěru života přišel.

  JAK VIDÍM SVĚT !

 

Leč kolik bylo Einsteinů ? 

A kolik těch druhých ?

 

                Pošetilí vědci !

 

Jak málo rozumíte

své lidské dimenzi !

Jak málo umíte 

- totiž VĚDECKY -

řídit vlastní život !

 

Chtít po vás víc ? 

Ještě ji nepochopili

ani králové věnčení zlatem řádů

za dodržování spravedlnosti,

ctností, věd, uměn,

různých důstojností

( včetně té lidské

  = záhadný pojem )

stříbrem vyznamenaní za chrabrost

při loupežích v jiných zemích,

za dobývání kolonií

a likvidaci jiných,

podupávají vší silou 

svých hliníkových protéz,

jež dala jim vlast náhradou

za údy ztracené

v té věrné službě

" VYŠŠÍM IDEÍM " 

 

Ti, kteří řídí svět

tak jak se vyspali

- nebo nevyspali -

se ženskou po banketu.

Nebo jak se vyspal

jejich manažer  ?

 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 

Já vím, jsem dětský.

Pošetilý.

 

 

III.  MUJ NÁVRH NA OPRAVU OTTOVA SLOVNÍKU NAUČNÉHO:

 

HMOTA v abstraktním smyslu je něco ( = zjev ) prostorově, časově a materielně ( = energeticky )  nekonečného. Konkretním tvorům se zjevuje KONKRETNĚ - totiž v konkretních podobách jednotlivých svých rozměrů, DIMENZÍ, - odpovídajících dimenzi POZOROVATELE jevu.

 

TÉZE + ANTITÉZE = SYNTÉZA,  trojjedinost rozporů, dávno už vyjádřená filozoficky v pojmu " trojjedinost boží ". ( Nověji připisovaná jako DIALEKTICKÁ METODA Hegelovi. Lze říci, že právem. Neboť " božský princip ", kdysi již v zásadě pochopený, ale zakódovaný do mystické symboliky - tehdy účelově, kvůli zachování - ve ztrnulých dogmatech, ale po staletích již nesrozumitelný  - převedl do řeči lidí naší doby. )

 

TÉZE ( hmota konečná, atomistická ) + ANTITÉZE  ( hmota plynulá, nekonečná ) = syntéza, TEORIE  DIMENZÍ.

 

Konkrétní hmota funguje v rámci konkrétní dimenze, t.j. funguje v prostoru jí daném a nějakými vyčíslitelnými kvanty prostoru, času a náboje energie vymezeném.  KONKRETNÍ HMOTA  má SVÉ MÍSTO ve SVÉ STRUKTUŘE, a v návaznosti na struktury sousední. Proto se dnes vžívá pro " DIMENZI " pojem  " STRUKTURÁLNÍ SYSTÉM ".

 

HMOTA JE ENERGIE, hmota je pohyb. Alespoň v dimenzích  nám zatím známých. Výsledkem působení mechanické a dynamické složky hmoty ( TEORIE ROZPORů ) je  SILOVÉ POLE. Napětí silového pole tvoří hmotnou hmatatelnost našeho světa ( SYMBIOZA ROZPORů - čili JEDNOTA PROTIKLADů ).

 

V silovém poli neustále probíhá proces AKCE a REAKCE  JEDNOTLIVÝCH PRVKů  v individuálních situacích, náhodných i zákonitých.

 

Vše probíhá nejen SETRVAČNÉ dle daných zákonů ( STÁLOST FUNKCÍ - přirovnatelno např.. k Lavoasieurovu zákonu o zachování hmoty, nebo k vyrytým destičkám obvodů, funkcí tranzistorů ), ale nahromaděním sil v některém směru ( sil působících z jiné dimenze, stačí sousední, což mívá radikálnější účinek, možno však i působením sil z vlastní dimenze při nahromadění takového kvanta, kdy KVALITA přeroste v KVALITU  = odpovídá termínu EVOLUCE )     může způsobit i změnu KVALITY  ( vývoj - genetické změny radikální po působení sil z jiné dimenze lze dosáhnout např.vyššími dávkami ozáření, podobně však v " urychlovačích " prý lze i transformovat prvky, sen alchymistů, císař Rudolf II. by se divil ! ) - Z přírody nám známého světa však lze vzít i jiné věci za příklad.

 

Z hlediska VNĚJŠÍHO POZOROVATELE ( = RELATIVNÍ HLEDISKO ) dochází ke změnám ( nahoru či dolů, dle stanoviště pozorovatele ).

Z hlediska VNITŘNÍHO POZOROVATELE jsou si všechny změny rovny. ( = ABSOLUTNÍ HLEDISKO, Einstein: " Světlo z bodu se šíří stejnou rychlostí všemi směry, bez ohledu, jakou rychlostí letí bod vůči jiným bodům" .)

 

Z ABSTRAKTNÍHO  ( = teoretického  ) HLEDISKA  Bytí se rovná Nebytí. Jenže člověk je produkt jedné konkretní dimenze a jeho funkcí je bytí, nikoliv nebytí. (  život žijeme především PRAKTICKY, ne TEORETICKY . ) Z toho důvodu má člověk zasahovat do svého vývoje a dávat mu pro sebe, pro své bytí, příznivý směr. Protože je produkt ne sebe sama, ale celé své dimenze, měl by současně rozvíjet celou svou dimenzi, aby dosáhl i optimálního svého bytí.

 

Nejvhodnějšího pohledu na svůj život však nedosáhne bádáním v jiných a o jiných dimenzích. Toho dosáhne jen nejlepším zpracováním SVÉ VLASTNÍ, jemu vymezené = zpravidla vrozené – LIDSKÉ DIMENZE.

 

Nejúčinnějším bývá vycházet od prostého ke složitějšímu. Transformace hmoty v dimenzích neutronů a protonů, ozařovací genetické transmutace a také hazardy ( dokud člověk nedokáže rozumně řídit to živé, co již na Zemi je a co značným dílem i skomírá i vymírá nevědomou  a dosud neusměrněnou činností člověka ), dokonalejší barevná televize a  „ spojovací technika „ vůbec, kosmické lety – nejsou vůbec pro život člověka tím nejprvořadějším. Zvlášť důležité není ani, bude-li splněn plán výroby osobních automobilů či vymyšlena nová věda o funkcích motýlů či o krasoumění, o magických siločárách či o rudém posuvu spektra. A tak dále.

 

Před vším ostatním by měla být věda:

 

CO JE TO ČLOVĚK A JAK SE S TÍM ZACHÁZÍ.   

 

 

 

Pozn.k důvodové zprávě II. (+):  t.j.  0,0000...... , což je ovšem abstraktní pojem. Teprve vezmeme-li konkretní bod v číselné řadě = KONKRETNÍ DIMENZE.

---