Vzpomínky na něhu

Znova se budím se zpoceným čelem
A nikde kdo by mě sevřel pohladil
Utřel mi čelo
Jen tak
Bez nároků na díky

N ě k a m   s e    v y t r a t i l a
Z mé postele něha
Snažím se marně vzpomínám
A paměť říká
V ž d y ť    j s i    n e d o t č e n á 

I    k d y ž    m ý m    h ř í c h ů m
Už možná prošla promlčecí doba
A   tak   už   dávám   za   pravdu   paměti
Vzpomínky na něhu jsou ve mně promlčeny
T y    z í t r a    r á n o    v y n e s u    v e    s m e t í