Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKudy? Where to?
14. 01. 2003
7
0
1988
Autor
Irea
Kudy?
Kam běžíš?
Nikam.
Co chceš?
Nic.
Čeho se bojíš?
Ničeho.
Na co se těšíš?
Na nic.
O čem je život?
Povinnosti…
O čem je láska?
Třesky plesky.
Na co se těšíš?
Zapomněl jsem..
Hej ty tam!
Probuď se
Křič
Nadávej
Jásej
Plač
Riskuj
Miluj
Žij
Utíkej dopředu,
Ne před sebou
Where to?
What is your destination?
Nothing
What do you want?
Nothing
What are you afraid of?
Nothing
What are you longing for?
Nothing
How about life?
Duties…
How about love?
Bla bla bla
How about hope?
Forgotten….
Hey you!
Wake up
Shout
Swear
Rejoice
Cry
Risk
Love
Live
Go ahead
Dont escape!
Vědět, že nemusíš... Myslím, že leckdo ví... Myslím, že tak je to se spoustou věcí, žijeme své životy s množstvím malých dilemat a nejistot a víme, že tohle nemusíme, tohle bychom mohli... Ale nezměníme to, dál se vezeme v tom podivném kolotoči... Ale odvážit se vystoupit, to je přesně to... Mluvit o něčem není až tak těžké, ale učinit to... No, v tom kulháme...
Hmmm, nemusíme lhát, ale bojíme se konfrontace, já nejsem o nic lepší, jen vím, že nemusím.. Sama vím, že pravda se v delším horizontu v dobrém vrátí... No, ale odvážit se mluvit pravdu a rozdýchat ten první efekt, to dá práci, jau jau..
Eh... To asi děláme každý... Vydal jsem se na cestu upřímnosti, ale ke komu tak zcela upřímný být neumím, to je moje rodina... A hlavně já, tak už to chodí, abychom vyšli s těmi, kteří jsou nám stále nablízku, musíme lhát... Na tom stojí civilizace... A je těžké proti tomu bojovat, hodně těžké...
= jednej rychle!
Odhodlaně, statečně! Není co ztratit, můžeš jen získat!
Smrti stejně nikdo neunikne....
by Atalay :-)
*
aleš-novák
30. 01. 2003
Tak si jen medím, jácí prima lidi si to tu čtou. Díky za souznění. Malý Princ opravdu ví moc..
Proč na tohle reaguju až teď? Nějak mi sem tam něco uniká, chjo... Ne, že bych nesouhlasil, ale stejně se budu ptát, jen tak se dovím více...
"my . co máme rodinu jsme přijali i zodpovědnost" - Jakou? Komu? Čemu? A kolik to má společného s původním, že život je o povinnosti? Pokud tato byla přijata dobrovolným rozhodnutím a je to na každém z nás, dá se stále mluvit tak obecně?
Tak za prvé, možná není tak zřejmé, že je to dialog. Jednoho živého a jednoho otráveného a zkamenělého.V tom zkamenění je určitá výhoda, už nemusíš nic řešit ani riskovat, Podle mého ale stojí zato riskovat pár pohlavků, ale tím mít šanci přijímat i radosti.. Takže hádej, na které straně v té básničce jsem? :-)
A za druhé k té zodpovědnosti? Vzpomínáš na lišku v Malém Princi? "Jsi zodpovědný za to , co jsi k sobě připoutal" Jako dobrovolné rozhodnutí to sedí, jako úhybný manévr ne.
No, kdyby to nebyl dialog, asi by to byl docela slušný příklad těžké schizofrenie (něco jako Glum - dnes jsem viděl Dvě věže)... Na které straně jsi je více než vycítit z posledních 11 veršů, kdy už nejde o dialog (tedy to tak aspoň vidím), ale díky za hint :)...
Odpověď Malým Princem jsem nečekal, opět jsi mě velmi mile překvapila... Má v té větě ale být "navždy zodpovědný", toto slůvko tam je podle mne důležité, dává onomu výroku nový rozměr, nese poselství trvalosti, že není možné se jen tak odpoutat a zas jít a to je dle mého názoru to, co chtěl autor říci...
A ve světle tohoto jsem přišel o všechny své případné protiargumenty, s Malým princem se totiž nelze hádat...
aleš-novák
24. 01. 2003
Když Ti to prjde, tak řeší, buddhistický mnich žijící jen z toho, co dostane od lidí, žebravý mnich, poutník... Což by jej západní civilizace nenazvala lehkomyslným? Žádná jistota, rezerva... A jak lehký mu přijde život?
Ale jo, nazvali by jej tak někteří, ale mnich nemá k nikomu jinému závazky, ten kope jen za sebe a přijal riziko nouze a nepříjemností. Ale my . co máme rodinu jsme přijali i zodpovědnost. Ted je otázka, kolik je toho ještě rozumná míra..
Wow, tak tohle mělo spád... Povinnost? A není to dáno kulturně-sociálním rámcem, v němž žijeme, spíše než životem samotným?
O čem je život si rozhoduje každý sám, někdo holt vidí jen ty povinnosti.. Samozřejmě druhý extrém, lehkomyslnost taky nic neřeší..
Na tu povinnost--to mi trvalo dlouho, než jsem přišel. * za postřeh. W.