KONEC

       Domluvila se s ním na půl sedmé. Tak jako vždycky! Chtěla tam být trošku dřív. Nevěděla proč, asi pro lepší pocit. A taky tam dřív byla! Přešlapovala u nemocnice už o čtvrt na sedm.

      Objevil se tak za 3 minutky. Nevěřícně na ni hleděl. Prohlížel si ji, jakoby ji nemohl poznat.

"Jsi tu nějak brzo, ne??" byl opravdu překvapen jejím nezvykle časným  příchodem.Podíval se na hodinky.

"Trochu jsem se šla projít..."

"Na poštu???"snažil se zavtipkovat. Ale nikdo se nezasmál.

"No...určitě na poštu..."říkala, když opět pevně sevřela obálku.

Co v ní bylo, on zatím netušil.

Její levá ruka překvapivě skončila v kapse její zimní bundy.

Měla takový pocit, že čekal na ten okamžik, kdy ji spustí dolů a její prsty lehce zašimrají na jeho.

Ale ... už se nikdy nedotkly.

"Tak jak se máš??" zeptala se trošku bez zájmu, ale pořád chtěla zachránit situaci.

"No...Hmm..ani se neptej!"

"A co škola?"

"Ještě lepší!!" dodal ironicky.

"Jak nakonec dopadl ten páteční večer??"

"Normálně jsme skončili až kolem šesté!!Pořádně jsme s Buginou zapařili!Znáš to."

"Hmm..super." snažila se o nějaký náznak optimismu..ale nešlo to...

"Proč jsi na mě nepočkala??"

"Jsi naštvaná??"

"Jo!!!"

"Tak proč jsi teda nepočkala??"

"Já jsem měla být doma o půlnoci. Byla skoro jedna hodina, když jsem z tama odcházela! Všem jsem říkala, že už fakt musím!! "

"Mně ne!!"

"Ježiši, Tome!!Ani ses na mě nepodíval, když jsem odcházela..nestojím ti ani za ten blbý pohled!!! Když vy jste se tak skvěle bavili..."

"Jsi naštvaná jen za ten pátek??"řekl svým flegmaticky laděným tónem jako vždy!! Ach jo, už aby to bylo za mnou!!

"Štve mě daleko víc věcí než ten pátek..."

"Třeba...??"

"Třeba mám pocit, že už si s tebou nemam co říct!"

Díval se do země a mlčel.

"Víš, věty typu-Musím sehnat cígo a Musíme zajít za Buginou, on má cíga,víš??- mě už fakt neberou..."

"A fakt nevím proč jsi mi říkal, že s tím na Nový rok přestaneš! Abych měla radost?? Sliby-chyby...Ale..to je jedno! "

Usmíval se...jí to moc vtipné nepřišlo...

"Ještě něco??"

"Já si nemyslím, že je v pohodě, když se mi čtyři dny neozveš...a když musím čekat jen na blbou odpověď na smsku 48 hodin..."

Nic neříkal...ona taky mlčela...tak šli asi dvacet minut.To šíleně mrtvé a nekonečné ticho je už oba znervozňovalo...

Docela ji zamrzelo, že se ani nezeptal jak se má...prostě jak se jí daří. Už ho nezajímala.

Byla pevně rozhodnutá už před týdnem, ale dnešek ji utvrdil. Bohužel..

Konečně mu dala do ruky tu obálku.

"To..je tvoje!" Otevřel ji, byla v ní jeho fotka.

"Hm..to jsem si myslel."

"Já..si myslím, že bude lepší, když se rozejdeme!! "

"Hmm..já už to tak nějak tušil...ale..rád bych byl překvapen opakem..."

"Jo..a to CD Fat boy slim??"

"Má ho Petr."

"Jo,díky."

Došli k rozcestí.

"Tak..ahoj..."řekl teď poněkud cize.

"Čau"

 Šla domů.Na tváři se jí vykouzlil úsměv.....