Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
není nutné:
ontologická realita-realita konkrétní skutečnosti-skutečnost konkrétní relity
/plné, prázdné, mějící snahu/-trojjediní
objektivně realná, pojem toho co tu musí být ať je naše víra jaká chce pro racionální ůvahy, tady jak pro substanční modely s bohem, nebo pouhou hmotou, nebo nesubstanční - bez principu, bez prvočinitele, generátora. Vzniklá samaodsebe z pouhhé možnosti vzniknout, nemající nutnost, plně svobodná v okruhu dávaných možností.
"Věc kvalit"
Dovolím si podotknout že esej je principielně v otázce smysluplnosti opřena o nesubstanční ontologii Bondyho.
Každá tvůrčí jednotlivina/člověk, bůh/ je ve své schopnosti tvořit nadána schopností vytvářet vědomě "kvality". "Kvalita" je pro něj tehdy je-li smysluplná. Již teď se asi všichni schodnem že věci které jsou bez důvodu,pro samoůčel, byjí v koloběhu, existují pro existenci, jsouz věcmi utrpení. Já onich směle budu tvrdit že se stali bezesmyslu a že "kvalitami " nejsou. Dále toto o věcech kterté "kvalitami" jsou, tedy o těch jež utvářejí situaci za níž je možný rozhodnutí zda vpravo nebo vlevo. Situace která obsahuje možnosti pro toho kdo k této situaci dospěl. To však nemusí být jediná "kvalita" ovšem o jiných zatím jen sníme, jako sní kameny o umění.
"Věc umění"
Jednou z konkrétních podob výše zmíněné "kvality" je umění. Jeho zázračný vlastnosti bych viděl v inspirativnosti kterou nám dává. Tu však dává i košatá třešeň v jarní bouřce o osmé večerní hodině. Umění narozdíl od situace kolem třešně není věc náhody, je cílenou skutečností člověka. Člověk cíleně sprosttředkovává inspiraci skrze umělecký objekt, kdežto třešeň je obětí našeho pohledu a náporu našich asociací jež po přežvěknutí poskládáme třeba zas do jiných šuplíků. Umělecký objekt se stane takovým tehdy je-li oběktem určení a inspirace, je-li předmětem jedněch pocitů a nálad, pak se stává pro příjemce "kvalitou", umění je uměním. Minimálně ztoho prosvítá že věc "kvalit" se nám zdá pouze věcí subjektivní, moje potřeba je taková že ji vidím tak že kvality jsou imaginárně přesně určovány - stávají se objektivními, rálně jsou však vázány na imaginární sféru(to jest v imaginární sféře (tzv. intelektuálno) ontologické reality - kvality reálné skutečnosti v tomto případě je nosičem tzv. intelektuálno - jako obecná vlastnost), není tedy pronás uchopitelný a ani není v žádné vyšší dimenzi nám nedostupné je pouze imaginátní a dané. To že je nám dostupné pouze z našeho subjektivního postoje nám k určení kvalit musí sačit, tedy jen se subjektiní jistotou, se kerou jsme však schopni dobře, úspěšně zacházet. Není-li to jasné , že třešeň je tedy také kvalitou jen není uměleckým dílem. Uměleckým dílem jsou zprostředkovanané neverbální asociace (?).
Za předpokladu že imaginárně objektivně kvality existují, platí že jsou nepomíjivé, protože zapsalo-li se jim navrub že pohly ontologickou realitou, už jim to nikdo neodpáře. Proto umělecké dílo je-li uměleckým dílem již jím je s jakýmkoli okamžikem. Pokud se to však někomu přeci jen v konkrétních případech nezdá, pak nezapomínejme že vše je v pohybu a ta konkrétní kvalita se pro naše asociace může přesunout do neznámého, nechápaného prostoru (máme totiž jen subjektivní uzření a musíme používat trochu víc vtipu), to je právě způsobeno převážně změnou našeho vnímání. Pokud bysme byli schopni se přesunout zas do polohy originálního místa určení kvalita by nám byla zřejmá. Je tedy navině změna těch či oněch faktorů, nám neudržitelných v souvislosti.
Chtěl jsem psát o umělecké komunikaci-/uk/ a vůbec se mi dotoho nechce, protože je dobré mít komplexní vnímání a co nejjasněší mysl (ne hlavu). Člověk se musí hlídat, ale neuhlídá, aby nerazil utopii ale přijatelnpou šanci k nějaké aktivitě. Leč chuti se dostává až U Jíšů ač nejsem alkoholik.
Podmětem k chápání uk je mrtvolnost lidí ve svým soubytí.
Semnou moc řeči není a nikdy nebude, namám na to buňky, holt na mě rodičové do tří let asi srali. Teď to zjišťuji a pracně překopávám když už nevim jak si z lidí dělat blbce. Můžu ale tvrdit že pokud se rozhovor točí okolo kdo jak se ožral či zhulil a jak dlouho kde a naco zvracel, případně co komu odnes, o moc nepříjdu ikdyž se během toho můžu akorát rejpat v prdeli. Pokud mám pocit že o něco příjdu, tak je to když se Hanz baví s Čánskym o Aphex Twinovi.
"umělecká komunikace - uk"
Konečně se můžu představit jako utopista s ohledně uk. uk je prostor komunikace k věci. Rozhodně ne vždy a rozhodně ne co nejdéle (konzum je nám stále ještě nutnou opěrou). uk je proces při kterém se přímo vyhodnocují naše potřeby, každý znás očekává odpověď ať už jako samostatnou větu, nebo jako přímou odpověd na naši narážku. Nic než přirovnání odemne nečekejte. Celý prostor uk je v přímé návaznosti jedné jednotliviny na druhou. Jednotlivina je v očekávání odpovědi, či zdroje otázky.
Písmák je tak náramě vyhovující ukázkou takové komunikace. Reakce sice nejsou v patrné návaznosti, ale jejich vliv je patrný pro mne už z toho že teď píšu právě tuto práci, jinak bych se na to vykašlal a i z toho že jsem vůbec psal až do dnešních dnů. To celé bylo jen o tom že sem měl někomu co říci. Písmák asi nikdy nebude razitelem, ale je ukazatel snahy lidí, které vykvétjí z prožitků kultury. Písmák ani ze své amatérské podstaty se nestane významným nosičem, ale zdáse být kvalitativně lepší, pro svou sílu dinamiky se všemi co doněj vkročí, než nádherné psychedelické technopárty, jež jsou postaveny na základě spotřeby a komunikace se zužuje jen na okruh produkce hudby. Kde se většina posluchačstva degraduje na konzumentské příjemce bez práva a možnosti komunikace. V tomto bodě se veškeré undergroundové párty po revoluci stali mrtvolnými podniky, protože zmizel kontakt a alespoň teoretická reakce, jaká mohla být Na Hrádečku nabo v Postupicích, když už se stejně všíchni znali.
Na Písmáku je jasný že nejde jen o vyjádření k tématu panu autarovi, ale že jde o přímou komunikaci mezi lidmi na úrovni uměleckých děl. Mám-li děkovat šamanům, tak řeknu že celý vývoj je o tolik dinamičtější než jaký je u vývoje privilegované sebedůvěřivé, od svýho posluchačstva izolované na pouhého výrobce spotřebního zboží, skupiny umělců, že je-li její vývoj linerní tak vývoj společnosti neustávající umělecké komunikace, přes svoji amatérskost, je vývojem exponenciálním, pro svoji všeobecnou aktivitu a koe-uměleckoukomunikaci. A právě takový vývoj je pravděpodobný pro svoje překročení, je schopen překonat svou podstatu svojí dinamikou, tím že nalezne jiné principy společnosti kardinálně odlišné o principů konzumní společnosti.
Každý je něco schopen tvořit v "kvalitě". Já sem toho důkazem. Zásadním principem je zatím pro člověka mít snahu, být přístupen k využívání možností, toť vlastností i ontologické reality.
Prozatím dokončeno 25. dubna 2000. Věnováno Oldovy.
ja ze mi to nejak nepasuje, ale uz sem si vzpomnel, ontologicka realita - UNIVERZALITA konkretni skutecnost, ja sem si nemohl vzpomenout ani vubec, pardon.
No ergo - máš to dost ukecaný, ale ve všem podstatném s Tebou souhlasím. A jsem rád, že jsi tenhle soudek načal. Na druhý straně se bojím, že jak Písmákovi těžkne prdel, žádnou zvláštní odezvu čekat nemůžeš. Chtělo by to pomalu začít uvažovat o možnosti vytvářet na Písmáku určitá zájmová seskupení, kde by se té pokračující demence dalo vyvarovat (podobně, jako si Lyryk založil fórum). Není ale vyloučený, že by se to tim zničilo definitivně. Uvažujme ... (a jenom ještě rada: mluv jak Ti zobák narost a nenuť se do komplikovaných pojmů, pokud nejsou nutné - budou Ti lepší rozumět...)
Písmák