Barevnej papírek

       Seděl a nic neříkal, přestože beton byl dnes studenější než obvykle. Vnímal ty barvy chladu, od studeně modré až po pálivě červenou. Necítil je, jen věděl že existují. Na jeho barvometru se rtuť, pokud v něm nebylo něco jiného, právě vyšplhala až někam k růžové.

    Napadlo ho, že shoda odstínu a tvaru barvy je až nápadně podobná papírku, který si před necelou půlhodinou strčil pod jazyk. Měl nejistý pocit, že to má nějakou spojitost, ale ať se snažil sebevíc, nemohl na nic přijít. Asi jako když zapomenete nějaké slovo. Víte jak vypadá, jeho tvar i chuť, přízvuk s jakým ho vyslovujete, máte ho prostě na jazyku - jen vám na chvíli vypadlo. Tak tady je to podobné. Ovšem s tím rozdílem, že on ho měl pod jazykem.

        Sáhnul si do pusy a snažil se ho vyndat. Trochu se dávil, než ho konečně dostal ven. Kdyby tolik nezíral s otevřenou pusou, jako mu říkala už jeho vychovatelka v mateřské školce, možná by ho ještě zachytil. Nestalo se a on si uvědomil, že teď mu vypadlo nadobro. Nejdřív z toho byl rozmrzelý, ale nakonec si vzpomněl, že do mateřské školky už přece nechodí.

        Kdyby se právě na rohu neobjevila jeho holka, možná by to všechno ještě chtěl vrátit.

 " Ahoj ", pozdravila ho.

Chvíli mu trvalo, než se na ni usmál a uvědomil si, jak je svět zasranej.

" Nazdar ", odpověděl jako vždycky jen ze zvyku, zatímco sliny z rukou si otřel do svých čerstvě koupených kapsáčů.

       Políbila ho a pak sedla na zídku vedle něj.

       Znali se už od narození. Vyrůstali spolu a jejich přátelství se po sedmnácti letech změnilo v lásku. Vydržela jim téměř rok. Nádherný rok, za který by jistě mnoho jiných lidí dalo celý život, rok plný vášně, pocitů zatemňujících mysl a společně ochraňovaného tajemství.

" Ty seš zfetovanej ? " zapředla konverzaci.

" Neni to fuk ?, chtěl jsem to aspoň jednou zkusit. "

" A proč?, stejně si to za chvíli už nebudeš pamatovat ! "

" Třeba to neuděláme, ještě pořád je čas. "

" Já bych se ale nemohla vrátit, teď, když už to o nás všichni vědí. "

" Proč?, Elton John nebo Mercury z Queenů byli buzici, svět to věděl a stejně patřili mezi nejuznávanější a nejoblíbenější, tak proč by sakra nepochopili tvůj problém? "

" Jak můj problém, jako bys v tom nelítal úplně stejně ! "

" Kurva já vim, máš pravdu. Ale stálo to za to ne? "

" Jasně, jinak bych to přece nedělala. "

" Takže seš rozhodnutá? "

" Asi jo. A ty? "

" Musíme to udělat. A já jdu s tebou vždycky a kamkoliv, to přece víš. "

" Třeba se tam neuvidíme! "

" Jako že ty budeš v nebi a já v pekle? "

...    " Nikdy jsi mi neřekl, že seš věřící. "

" A mohl jsem, když jsme si to denně rozdávali? "

...

" Bylo to silnější než ty? "

" Jo, nemohl jsem to přemoct. "

" Tak potom, pokud Bůh opravdu byl a napsal Bibli a ta v originále nezačínala slovy:  - Všechny postavy a události v této knize jsou fiktivní a jakákoliv podobnost je čistě náhodná a neúmyslná - tak pak se nejspíš nemineme, smilníku. "

" Snad se dostanem i do jednoho kotle. "

" Jo, správnej čas na vtipy. "

" Jo, už ho taky vidim. "

       Pár decimetrů nad lesklými kolejnicemi se přibližovala světla vlaku k mostku, na kterém seděli.

" Proč na mě tak koukáš? "

" Čekám, že si na rozloučenou něco řekneme.. "

          " Miluju tě, jsi ta nejlepší holka na světě! " ( nakloní se a lehce ji políbí na rty )

Ona: 

          ( usměje se ) " Já tebe taky bratránku, lepšího kluka jsem v životě nemohla potkat ."

       Ona skočila první.

Uslyšel náraz. Pravděpodobně na sklo, pomyslel si a díval se na projíždějící vlak dokud neuviděl jen zadní světélka posledního vagonu jako dva malé body v dálce. Zřejmě se nakonec rozhodl neskočit.

         Pomalu se zvedl. Sáhl do kapsy pro další barevnej papírek. Zamyšleně se na něj podíval a s úšklebkem ho strčil do pusy.

         Za další blíže neurčitelnou chvíli na to se vznesl k obloze a jedné menší hvězdě zašeptal do ucha: " Tak co, zas jeden dobře zabitej večer, nemyslíš? "