Ona

Ona

Zamčená někde uvnitř sebe sama,

hledíc ven, jak déštˇ smáčí celý svvět,

z rudých vlasů ještě stále stéká barva,

prázdný pohled hledá odpovědˇ.

Odpovědˇ? To není jen pár slov složených z písmen a čar,

to není nic,co může někdo znát,

jen tak sedět a umět se smát,......předstírat....

Zavřít oči a přesto vidět světla klam,

sáhnout na led a cíti var...,

být stále s někým a stále sám.

Natahovat ruce ke slunci a stále cítit chlad,

otáčet hlavu a sebe se ptát,

má ji někdo rád?

Modré oči zejí prázdnotou

a deštˇové kapky se mění v její pláč,

už nechce dále běžet temnotou,

už nechce ptát se proč a zač.

A když slunce zahnalo déštˇ a vyšlo znova

a paprsky jí usušily vlasy,

ona našla ty potřebná slova....,

její oči nabraly opětovně krásy...

....krásy života....

Krásy,která ji umožnila poznat samu sebe

a otevřít ten nedobytný zámek,

tedˇ už by chtěla poznat jenom tebe,

slyšet jenom vánek..........vát a.....

....už navždy se jen smát a smát!!!